Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Co tady fotíš, ty novinářský šmejde! Zmizni, nebo o ten foťák přijdeš! – dostalo se mi lehkého upozornění z oken prvního z pěti přistavených vozů 2. třídy pro fanoušky Baníku v Ostravě Vítkovicích.

České dráhy tak vyšly vstříc příznivcům Baníku Ostrava a zvýšily kapacitu obvykle dost obsazeného pondělního rychlíku R 600 z Českého Těšína do Prahy běžnými cestujícími. Z Prahy pokračovalo pět vozů s fanoušky zvláštním vlakem až do Plzně. V pondělí 15. března hrál Baník jeden z důležitých zápasů I. Gambrinus fotbalové ligy. To se zase o sobě dočteme pěkné sračky, zaslechl jsem a snažil se co nejrychleji dostat z dosahu spršky plivanců.

U východu z nádražní haly na první nástupiště se mezitím rozpoutala šarvátka, když revizoři ČD, kteří zde kontrolovali jízdenky, odmítali připustit cestování vlakem za fotbalem, jak se říká, na černo. Rozjitřené baníkovce, několik již lehce posilněných pivem a možná i něčím vydatnějším, kteří se protlačili na peron, uklidňovala desítka policistů; respekt budil štěkot služebních psů. Někteří prostě nechápali tu náhlou drzost Českých drah, že najednou trvají na jízdném. A navíc za asistence Policie ČR. Vysvětlení se mi dostalo až později ve vlaku.

Po provozní stránce mělo OPŘ Ostrava akci dobře připravenou. Lokomotiva s pěti obsazenými vozy najela na rychlíkovou soupravu a dále pokračovala jako vlaková. Oproti předpokladu to trvalo trochu déle, protože už při přestavování skupiny vozů na soupravu vlaku někdo dvakrát zatáhl za záchrannou brzdu. Hrozilo nebezpečí, že s takovou rychlík vůbec nevyjede. Ale dopadlo to dobře – rychlík opustil Ostravu Vítkovice s pouhým desetiminutovým zpožděním.

Po odjezdu jsem si v prvním voze za lokomotivou ještě vyslechl varování jednoho baníkovského Ramba, abych si prý dal bacha a nevyletěl z vlaku i s fotoaparátem. Diskuse byla nemožná. Rychle jsem se protáhl chodbičkou v doprovodu fanouška s přezdívkou Rampouch. Letmým pohledem na láhev tuzemáku u okna v jednom z kupé bylo jasné, že v této části vlaku bude časem na chvíli klid. Někteří už spali. Ale abych nekřivdil, třeba byli po noční směně.

Prozatím je to klidné, třeba oproti mimořádnému vlaku do Českých Budějovic, který jsem doprovázel. To bylo mnohem horší.

Tady to zvládli poměrně slušně – jak naši revizoři, tak policisté, mínil vlakvedoucí Pavel Zavadil z SVČ Bohumín s neskrývanou nadějí, že tentokrát by výjezd mohl dopadnout obstojně. Prozradil, že – jak také jinak – fandí Baníku a dost by si přál, aby byli mistry.

U podobných akcí vznikají vždy konfliktní situace. Revizi jízdenek si ale dělají revizoři, nikoliv policisté. Tady šlo o to, aby se na fotbal nejelo načerno. Část měla jízdenky až do Plzně, ostatní, aby se dostali na peron, si koupili jízdenky do Studénky. Revizoři pak tvrdili, že nemohou nic dělat, protože jízdenky, které je opravňují ke vstupu na peron, mají. Jenže podle mého názoru měli jízdenky jen do normálního vlaku, a nikoliv do přistavených vozů na Plzeň, mínil jeden z policistů tvořících doprovod.

Ve vlaku nechyběly ani fanynky. Jedna z nich, Zuzana Volfová, mi prozradila, že jezdí za Baníkem pravidelně. Po mateřské dovolené nastoupila zpátky ke dráze do zácviku jako průvodčí vlaků.

Celkem chápu, že po fanoušcích zůstane na podlaze nepořádek. Nenávidím ale vyhazování láhví z oken a ničení zařízení vagonů. Na naše fanoušky se sice nadává, že dělají problémy, ale 3. března jsme vezli rychlík, v němž jeli fandové skotského klubu Celtic Glasgow, někde jsem slyšela, že jsou prý nejslušnější. Zanechali po sobě ale takový binec, že v Přerově museli nastoupit vozmistři a celý vlak po nich uklidit. To tedy byla síla. Stavte se, jedu s partou ve vedlejším voze. Jo, a nejedeme na černo. Jeden má kilometrickou banku, ostatní si koupili jízdenky až do Plzně, zvala na potlach.

O situaci v Ostravě Vítkovicích se debatovalo i mezi fanoušky. Z oznámení rozhlasem na Bazalech při posledním utkání, že do Plzně pojede pět vlakových souprav, a z novinových článků usoudili, že výjezd organizuje FC Baník Ostrava ve spolupráci s ČD. Že se prostě jede zadarmo.

Já mám ještě ten výstřižek z Mladé Fronty Dnes za pultem. Není v něm ani slovo o jízdném. Já peníze mám, ale jsou i takoví, co mají v batohu jídlo a jen tu dvacku na plzeňský stadion. Do Vítkovic jsme přijeli v dobré víře, že si klub konečně všiml, že má na Bazalech plný dům a stojí o to, aby co nejvíce fandů jelo i ven. Vždyť to je přes celou republiku, nejdelší výjezd! Já mám na to tři dny dovolené. U vchodu na peron nás ale čekali policajti se psy. Jsem poprvé na výjezdu a musím konstatovat, že tam, ve Vítkovicích, to byl opravdu smutný příběh. Řekněte, nebylo by lepší, kdyby se u dveří vybralo od každého třeba padesát kaček a řeklo se mu: Jeďte!?A pak bych prosil, když už platíme za jízdenku, aby tu byly i standardní vozy s kupé pro kuřáky, záclonky na oknech a dveřích a podobně. To jsem mohl jet normálním vlakem, rozhořčoval se Milan z Havířova.

Ono to je jinak. Z toho přece nemůžeme vinit dráhy. Uvědomte si to všichni. Jestli chce Baník mít fanoušky, tak se musí k těmto výjezdům také postavit a o své fanoušky se trochu starat. My jsme rádi, že nám dráhy vyšly vstříc, že můžeme jezdit za fotbalem, ale myslím si, že by to mělo být trošku jinak. Že by se měl na tom podílet i FC Baník. Za ten rok, co jezdíme, neměly dráhy žádnou škodu. Jistě, jsou mezi námi i méně vyzrálí, ale myslím, že jsme ukázali, že neničíme zařízení, a Baník by měl svým fanouškům přispět na cestu, kontroval Radek z Havířova, jeden z hlavních organizátorů akcí v ochozech.

Ještě bych chtěl říct, že jsme se domluvili s ostatními, aby všichni fanoušci Baníku po příjezdu do Plzně drželi jednu minutu ticha za sedm havířů, kteří před pár dny tragicky zahynuli na dole Lazy v důsledku důlního otřesu. Dělal jsem 13 let na šachtě a tímto neštěstím velmi trpím, dodal Radek.

Já tam dělám stále. V tom okamžiku člověk úplně jinak reaguje, je to hrozné. O tom neštěstí jsme se dozvěděli vlastně až v dole. Baník je hornický klub a mnozí, kteří jedou ve vlaku, jsou spojeni s hornictvím, přidal se Milan z Lazů V pátém voze cestoval také jednatřicetiletý Tomáš Ruta ze Skřečoně se svým 63letým otcem. S Baníkem jezdí už od 13 let. Tehdy jich jezdilo kolem tří stovek a jiná byla i atmosféra. Teď to je podle něj jen euforie, mnoho lidí a prostě úplně jiné.

Jezdím na každý zápas. Na Bazaly mám permanentku, dostal jsem ji od syna. Nejvíce se mi líbilo v Praze. Vždycky jsem si myslel, že na fotbal jezdí jen chuligáni, že tam jsou jen ožralí, ale není tomu tak, není to pravda. Vlak do Prahy byl prakticky bez problémů. Také dráhy nezaznamenaly žádné škody. Teď je to vlastně euforie. Je to opravdu pěkné, když celý stadion zpívá klubovou hymnu. Dnešní zápas tipuji na výhru Baníku 2:1. A přál bych mu do budoucna, aby ho fandové neopouštěli a zůstali mu věrni, i když se mu právě nebude zrovna dařit, přidal se jeho táta Josef.

Ale to už jsme vjížděli na pražské hlavní nádraží, kde pro jistotu čekal kordon policistů. Baníkovské bojové skandování, které vlak doprovázelo při každém zastavení, střídané klubovou hymnou, muselo znít vulgárně a výhružně. Baníkovci, o nichž se říká, že jsou všude postrachem, ostatně nejsou žádní beránci. Avšak těch pět hodin ve vlaku byla, až na několik výjimek, řada zajímavých setkání se zajímavými lidmi.

IVAN SKULINA

Ve vlaku už vládla pohoda.
Foto: AUTOR