|
Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ |
|
|
 Ing. Josef Mačát |
Připomeňme si krátce životní cestu Ing. Josefa Mačáta. Po dokončení měšťanské školy absolvoval dvouletou Zemskou školu pro zpracování dřeva a kovů v Litomyšli a čtyřletou Vyšší průmyslovou školu strojní v Pardubicích. Vysokoškolské vzdělání získal na České vysoké škole technické v Brně. Ing. Mačát bydlel po celý život v železničářském městě Česká Třebová a svou celoživotní práci zasvětil dopravě, železnici a železničnímu opravárenství.
Svůj zácvik po ukončení školy započal v dílnách v České Třebové, dopravní a telegrafické zkoušky absolvoval v žst. Česká Třebová a dopravní zácvik v žst. Letovice. V Dílnách ČD v Lounech pracoval v letech 1943 až 1945. Pak pracoval v železničních dílnách v České Třebové postupně jako hlavní mechanik, vedoucí technické kanceláře, zástupce přednosty a nakonec jako přednosta dílen. Od roku 1948 působil rovněž jako zkušební komisař pro vykonávání dozoru na parní kotle a tlakové nádoby. V roce 1952 přešel na ministerstvo dopravy do Prahy, kde působil postupně jako hlavní inženýr dílenské správy ČSD, odborný sekretář pro řízení rozvoje pro vozový park a dílenskou službu a dále v útvaru sekretariátu vědeckotechnické rady ministerstva dopravy. Na ministerstvu dopravy setrval až do svého odchodu do důchodu.
Ing. Mačát na železnici propracoval a zavedl řadu technických zlepšení. U parních lokomotiv např. navrhl plechový rám stojatého lokomotivního kotle, propracoval a zavedl náhradu za šedou litinu svařování parních válců a předehřívacích komor lokomotiv. Nejznámější a stále používaná metoda je navařování obručí lokomotivních kol pod tavidlem, což je jeho patent. Tento způsob renovace se dosud využívá nejen u Českých drah, ale i v zahraničí. Podílel se rovněž na zpracovávání studií změny celé opravárenské základny v souvislosti s ukončením provozu parních lokomotiv a přechodem na elektrickou a motorovou trakci zejména v dílnách ČSD v Nymburce a na Slovensku ve Vrútkách. Dále se podílel na vypracování a projednání úvodního projektu přístavby vozovny Louny a výstavby dílny Šumperk na opravu kolejových motorových vozů. Za svoji práci obdržel státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.
Většina železničních odborníků však Ing. Josefa Mačáta zná z jeho pedagogické činnosti. Externě působil několik let na Železniční průmyslové škole v České Třebové, na Vysoké železniční škole v Praze a do svého vysokého stáří na Vysoké škole dopravní v Žilině. V posledně jmenované vysoké škole působil pravidelně jako předseda Státní komise pro obhajoby prací se specializací Lokomotivní a vozové hospodářství. Všichni, kteří ho poznali, si navždy pamatují jeho výborný vztah ke studentům.
Nemalá byla i jeho publikační činnost v odborných periodikách a činnost v odborných institucích a komisích, např. ve Spolku českých inženýrů, České vědeckotechnické společnosti, komisi expertů pro studium strojního inženýrství při Státním výboru pro vysoké školy a Vládní komisi pro schvalování kolejových motorových vozidel.