|
Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ |
|
|
Články o železničních nehodách minulosti nepatří v seriózním tisku mezi vyhledávaná témata. Navzdory této skutečnosti se čas od času v některém listu objeví připomenutí více či méně letité tragédie, která nevinnou krví poznamenala železniční historii. K jedné takové došlo před půlstoletím na trati Horní Lideč–Bylnice.
Jako snad na všech tratích, tak i na této mívají první ranní vlaky svoji tradiční klientelu. Cestují jimi obvykle lidé, spěchající na ranní směny, o víkendech tyto spoje pak využívá mládež, vracející se ze zábav. V poslední dubnovou neděli v roce 1957 nastoupili ve stanici Bylnice právě takoví pasažéři o půl čtvrté ráno do motorového vlaku, směřujícího do Horní Lidče. Nikdo z nich netušil, že se právě v těchto chvílích začíná naplňovat osudový okamžik jejich životů.
V pět kilometrů vzdáleném Brumově prováděla v tutéž dobu vlaková četa manipulačního vlaku rutinní práci: přivěšení jednoho nákladního vozu. Z páté koleje, kde vůz stál, na třetí, objet lokomotivou, svěsit a po příjezdu osobního vlaku pokračovat do Bylnice. Zárodkem pozdější tragédie se stala osudná chyba – při posunu zajistili vůz jen kusem dřeva. Při objíždění lokomotivy po sousední koleji zřejmě otřesy tuto svéráznou „podložku“ uvolnily a čtyřnápravový plošinový vůz, ložený dlouhým dřívím, se dal samovolně do pohybu. Nepomohlo ani podkládání dřevy či kamením, ani snaha zastavit vůz ruční brzdou – byla totiž nefunkční. Vagon se vydal na nekontrolovatelnou cestu směrem k Bylnici. Tedy vstříc nic netušícímu motoráčku, jehož vypravení se již nepodařilo zabránit.
Na patnáctipromilovém spádu se ujetý vagón a jeho náklad pomalu, ale jistě měnily v ničivý projektil. Lehký „Hurvínek“ řady M 131.1 neměl proti řítící se mase sebemenší šanci. Náraz a uvolněné dřevěné klády jeho vnitřek zcela zdemolovaly. Hodiny ukazovaly přesně 3.42 hod. Nedbalost jedněch tady v okamžiku zmařila deset nevinných lidských životů. Místo jejich zbytečné oběti připomíná prostý kříž.
Bohužel tragédie, která se udála před padesáti léty, nepatří v naší moderní železniční historii k ojedinělým. Již čtyři roky po Bylnici se historie téměř bezezbytku opakovala: proti motorovému vlaku, jedoucímu z Milovic nad Opavou, ujely z Vrbna pod Pradědem tři plošinové nákladní vagóny. V poledních hodinách dne 27. srpna 1961 se tady naplnil osud všech devatenácti cestujících z motorového vozu, kteří nalezli smrt v jeho hořících troskách. V přívěsném voze utrpělo pět lidí těžká zranění, dalších 21 cestujících pak zranění střední a lehká.
Podle stejného děsivého scénáře proběhla i čelní srážka motorového osobního vlaku se skupinou čtyř ujetých vozidel u Krouny na trati Svitavy–Žďárec u Skutče. Ze stanice Čachnov ujely dne 24. května 1995 jeden služební a tři ložené nákladní vozy. Protijedoucím motorovým osobním vlakem toho dne cestovalo (včetně vlakové čety) 23 nic netušících osob. Pro devatenáct z nich to byla cesta poslední.
Tři zmíněné případy ujetí vozidel na širou trať a jejich následné střetnutí s protijedoucím vlakem patří k těm nejzávažnějším, ke kterým na našich železnicích došlo. A vzpomínky na tyto tragické okamžiky jsou stále ještě živé. O to větším mementem by měly být pro každého železničáře.