Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ | |
Podívejme se dnes na jednu zapomenutou lesní železniční trať v oblasti Zbytin. První zmínky o existenci obce Zbytiny pocházejí z roku 1388; od roku 1395 patřila obec klášteru ve Zlaté Koruně. Od 15. století do počátku 17. století byla obec součástí rožmberského panství, pak postupně přešla do majetku císaře Rudolfa II., Eggenberků a poté Schwarzenberků.
Zbytiny měnily také své původní názvy, jako je např. Switin, Czwittina, Sbytyn, Zbytyny, Haydn, anebo německé názvy, jako Oberhait, Oberhayd či Oberhaid. Zajímavou památku představuje původně gotický kostel ze 14. století, který byl nově vystaven po požáru v roce 1738. V roce 1899 získala obec otevřením tratě Prachatice–Volary železniční spojení.
Kvůli zpracování kalamitního dřeva z polomů v letech 1917–1918 (lesy zničené na 380 ha) byla vybudována lesní železnice. Vedla z úpatí hory Knížecí stolec (1226 m) přes Arnoštov (pila) do nákladiště Spálenec-Zbytiny na hlavní trati státní dráhy Prachatice–Volary, kde se dřevo z této lesní železnice nakládalo na vlečku o rozchodu 1435 mm. Rozsáhlá lesní železnice sestávala z jedné hlavní trati o rozchodu 760 mm a dvou tratí postranních o rozchodu 600 mm, které byly gravitační, tzn. že po spádu se naložená souprava pohybovala sama rychlostí 10–12 km/hod, proti spádu ji tlačili dělníci.
Celková délka sítě lesní železnice dosáhla 14 280 m a dopravu na ní zajišťovaly tři parní lokomotivy Wilma, Ludvík a Liesl. Na úzkorozchodné lesní železnici i na obou drážkách se přepravovala z pily v Arnoštově na nákladiště ve Zbytinách dlouhá kmenovina, špalky, palivová polena, vláknina a řezivo. Poslední dříví z pily bylo odesláno na nákladiště ve Zbytinách 8. května 1923.
Vlastníkem nákladiště ve Zbytinách se staly Československé státní dráhy, lesní železnici připadl status vlečky. V roce 1948 nastaly změny vlastnických poměrů jak u lesů, tak u drážky. Knížecí schwarzenberské revíry převzala tehdejší krajská správa lesů a s účinností od 1. ledna 1953 národní podnik Vojenské lesy a statky Horní Planá. Trasy lesní železnice využívaly Vojenské lesy k přepravě dřeva až do roku 1964.
Provoz se však neobešel bez problémů, stále více se projevovalo opotřebení železničního svršku na starší části trati, zařízení chátralo a výkon železnice klesal. Situace se stávala neudržitelnou, a proto ředitelství Vojenských lesů a statků rozhodlo v listopadu roku 1964 provoz na této lesní železnici zastavit a demontovat ji. Dnes tuto zajímavou technickou památku připomíná jen původní drážní těleso a zbytky pražců, v Arnoštově starý kamenný mostek. Většina drážky leží ve Vojenském újezdu Boletce a je veřejnosti nepřístupná. Tím se uzavřely dějiny této zajímavé trati.
V polovině ledna letošního roku zasáhl naše území ničivý orkán Kyrill. V našich lesích došlo k rozsáhlým polomům. Nejvíce zasažena byla Šumava. Jen v Šumavském národním parku lednový orkán vyvrátil či poškodil 800 000 kubíků dřeva, z toho už se lesníkům podařilo zpracovat zhruba dvě třetiny. Dá se říci, historie se opakuje. Jeden rozdíl je však zásadní – v současnosti je dřevo z lesů odváženo těžkou technikou k nakládce do železničních stanic a odtud do dřevařských závodů ke zpracování. Dne 11. července 2007 byl v Mladé frontě Dnes uveřejněn článek Václava Janouše o tom, jak těžká technika ničí na Šumavě nejcennější pralesy a mokřady, útočí i na chráněnou přírodu vojenského cvičiště v Boleticích. Ekologičtí aktivisté i lesníci z parku jsou zděšeni. Hovoří o totálním zničení lesní půdy a života v lese. Případem se už zabývá Česká inspekce životního prostředí. Když se tak zamyslím nad osudem lesní železnice v oblasti CHKO, musím konstatovat, že je škoda, že byl provoz zastaven a koleje vytrhány, dnes by se určitě hodily.
Celkový pohled na nákladiště Zbytiny. Vlevo pila, vpravo manipulační sklad dřeva.
Foto: Michal Roh