Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Když jsem po návratu z dovolené objevil v Železničáři soutěžní hádanku „Poznáte nádražní budovu?“, nemohl jsem takovou výzvu pominout, i když do termínu uzávěrky chybělo již jen několik hodin. Že bych ji nepoznal, když přece znám kdejakou výpravní budovu na našich železnicích?

Na dlouhé pátrání ale nebyl čas. Nápověda lokalizovala tajemnou budovu do východních Čech a radu nehledat v jízdním řádu jsem pochopil „v současném jízdním řádu“, a tak jsem rychle prošel v duchu všechny zrušené východočeské tratě. Ale nepřišel jsem na žádnou, na níž by mohla být budova na fotografii. Profesionální pýcha mi však nedala, abych se vzdal, a tak jsem dedukoval.

Neznámá trať?

Architektura vyfotografované budovy poněkud připomíná sloh některých výpravních budov Rakouské společnosti státní dráhy (StEG). Protože musí jít o trať, kterou neznám, nakonec mi vyšla trať Smidary–Vysoké Veselí, na níž byl provoz zastaven v roce 1976. Tuto krátkou místní dráhu postavila v roce 1882 Rakouská společnost místních drah (ÖLEG), ale již o tři roky později postoupila Českým obchodním drahám, a ty ji zase v roce 1890 převedly na StEG.

Rakouská společnost místních drah stavěla na svých nádražích výpravní budovy tří typů, všechny patrové s přistavěným skladištěm, a největší typ by mohl odpovídat budově na „hádankové“ fotografii. Pravda, až na ten vstupní rizalit, ale ten jsem přisoudil pozdějším stavebním úpravám StEGu. A tak jsem dospěl k názoru, že by se mohlo jednat o budovu na bývalém nádraží ve Vysokém Veselí (kde jsem nikdy nebyl) a odpověď rychle poslal do redakce.

Chvíli jsem byl sám na sebe pyšný, ale opravdu jen chvíli. Nejprve přišly pochybnosti: budovy ÖLEGu jsou jaksi širší, podsaditější než ta na fotografii, a také – proč by se StEG – společnost, jež z notoricky známé šetrnosti po léta odkládala nezbytné rozšíření svých velkých nádraží – pustila do přestavby nádražní budovy v jakési zapadlé staničce na konci své sítě? Že jsem svým „vyluštěním“ šlápl vedle, jsem pak pochopil úplně, když jsem ve své sbírce našel fotografii výpravní budovy ve Vysokém Veselí, značně nepodobné té z hádanky. Se zájmem jsem proto očekával její vyluštění.

Rarita nebo unikát?

Odpověď, že se jedná o nádraží Zbohov-Drahotín na nikdy nepostavené dráze, musím přiznat, mě překvapila. Ne snad proto, že se jednalo o neexistující trať: nerealizovaných plánů na lokálky bylo u nás na tucty, ale okolnost, že z celého neuskutečněného projektu byla postavena pouze nádražní budova! To je úplná rarita, unikát, s jakým jsem se ještě nesetkal, a tak jsem se rozhodl zapátrat po příčinách, jež k něčemu tak kromobyčejnému vedly.

Nejprve jsem zjistil, že obec, jíž se záležitost týká, se nejmenuje Drahotín, nýbrž Drhotín, a také že Zbohov ani Drhotín nejsou vlastně samostatné obce, nýbrž místní části Běstvin. A to kolem roku 1900 byl Drhotín pouze hospodářským dvorem běstvinského velkostatku (na místě dávno zaniklé vsi) a Zbohov několik stavení, náležejících k nedaleké vsi Rostejn, tehdy s 200 obyvateli. A kvůli nim, že by mělo vzniknout nádraží a ještě k tomu s tak velkou staniční budovou? Zvláště když je známo, že místní dráhy se stavěly s minimálním vystrojením a co nejúsporněji?

Ale i kdyby, jak se mohlo stát, že z celé dráhy byla postavena jen nádražní budova, když budovy se stavěly vždycky až po položení kolejí, a to z prostého důvodu: jejich přesná poloha se vytyčovala od osy hlavní staniční koleje. Proč k tomu v tomto případě došlo? A měla to být jediná stanice na nepostavené dráze nebo jich mělo být více a existují ještě další nádražní takové budovy? Otázky se vršily a červ pochybností začal hlodat.

Neprobádaná kapitola

Nerealizované projekty místních drah jsou zajímavou, byť dosti neprobádanou kapitolou naší železniční historie, takže v dostupné literatuře se odpovědi nalézt nepodařilo. Nezbývalo, než se vydat do archivu. Onou dráhou mohla být jedině lokálka Závratec-Třemošnice (dnes jen Třemošnice)–Chotěboř. S napětím jsem začal listovat fasciklem spisů a plánů, týkajících se této dráhy, na níž měla ležet i stanice Zbohov-Drhotín.

Projekt 23kilometrové trati, vinoucí se podél toku Doubravy, vypracovala v roce 1911 renomovaná technická kancelář inženýrů Köhlera a Raynala z Prahy pro uchazeče o koncesi, k nimž patřil E. Musil, správce velkostatků Ronov, Běstvina a Hoješín, chotěbořský okresní starosta J. Adam či členové okresního výboru F. Kubera a J. Sauer. Politická pochůzka se uskutečnila 29. května 1912 a po projednání všech námitek a připomínek komise doporučila vydat žadatelům stavební povolení. To však vydáno nebylo a stejně tak nebyla ani žadatelům udělena koncese ke stavbě a provozování dráhy.

O koncesi nepožádali

Spíše však o ni vůbec nepožádali. Pravděpodobně dospěli k závěru, že náklady na postavení, vystrojení a provoz dráhy budou ve značném nepoměru k očekávaným výnosům. Ostatně, dřívější boom stavby místních drah byl v té době již dávno za svým zenitem a od roku 1900 počet postavených lokálek v českých zemích rapidně rok od roku klesal a v Čechách skončila jejich éra poslední místní drahou Rybník–Lipno nad Vltavou právě roku 1911.

Vraťme se však k projektu inženýrů Köhlera a Raynala, abychom mohli vnést světlo do soutěžní hádanky. Na trati ze Závratce do Chotěboře naplánovali celkem pět mezilehlých stanic, v projektu nazvaných Běstvina, Drhotín (nikoliv tedy Zbohov-Drhotín), Maleč, Nová Ves u Chotěboře a Chotěboř město. Všechny stanice byly navrženy stejně s délkou 200 m, dvěma staničními kolejemi, skladištěm typu 24/H, rampou typu 370a/H a záchody pro cestující typu 19a/H státních drah a výpravní budovou podle typového plánu Zemského výboru Království českého č. LVI/H, tedy přízemní, tvořenou obytnou částí a podélným křídlem s čekárnou, dopravní kanceláří a krytou verandou.

Jiný Drhotín

Stanici s názvem Drhotín umístili projektanti u okresní silnice z Třemošnice do Chotěboře v blízkosti vsi Rostejn, ale název dostala – protože měla být zřízena na pozemcích běstvinského velkostatku – podle nedalekého panského dvora. Měla stát naproti lihovaru (patřícímu rovněž velkostatku), jedinému průmyslovému podniku v okolí.

I kdyby tedy byla nádražní budova „Drhotín“ podle schváleného projektu postavena, měla by vypadat úplně jinak než stavba, jež byla předmětem soutěžní hádanky, a to i přesto, že ta svým vzhledem nápadně drážní budovu připomíná. Pátrání po jejím skutečném původu tak zůstává otevřeným tématem pro místní badatele.

Mojmír Krejčiřík

Tahle budova nikdy nádražím nebyla a ani neměla být, i když se jako nádraží tváří. Všichni účastníci naší soutěže tedy vlastně vyhráli, protože ji jako nádraží nepoznali. Nicméně se čtenářům omlouváme, i když jsme chybu nezpůsobili; tvrzení našeho čtenáře nebylo kde ověřit…

Tak vypadá v plánech stanice Drhotín se zcela jinou budovou. Stavba se ovšem vůbec neuskutečnila.
Předlohy z archívu autora