|
Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ |
|
|
Železná dráha napříč kopci Českého středohoří vedoucí z Teplic, resp. Řetenic, do Lovosic asi není nejkrásnější českou železniční tratí, ale pro mne osobně jí určitě je. Už od dětství jsem obdivoval vláčky, a to především díky tomu, že jsme bydleli s rodiči blízko teplického nádraží Zámecká zahrada. Strojvedoucí na stanovišti parní lokomotivy a nádražák s ohromným bidlem, s jehož pomocí odvěšoval vagony, to byli v mých dětských očích ohromní hrdinové. Až vyrostu, stanu se strojvedoucím – rozhodl jsem se.
Nicméně léta ubíhala a já se nakonec tím strojvedoucím ani nádražákem nestal. Ale mašiny a koleje vůbec mám pořád rád. A tak alespoň chodím se svou kamerou a fotím si vláčky na té „své“ dráze.
Pohled do historie
V prosinci letošního roku uplyne již 110 let od chvíle, kdy se mezi kopci Českého středohoří ozval prvně zvuk parní píšťaly a nad hustými hvozdy se objevily chuchvalce dýmu. Celá dlouhá léta vládly na kolejích mezi Řetenicemi a Lovosicemi parní mašiny, zdatně zdolávající značná stoupání od Teplic i od Lovosic k vrcholovému bodu na trati u Radejčína. A neodmyslitelně patřily ke každodennímu koloritu této dráhy. Zvláštní kouzlo měly noční jízdy, kdy za lokomotivou létaly roje jisker. Osobní vlaky vozily do šedesátých let minulého století především parní lokomotivy „všudybylky“ (u ČSD řada 354.1). Leč život šel neúprosně dál, a tak postupem času musela parní trakce ustoupit modernější a ekonomičtější technice motorové.
Historie transverzální dráhy Řetenice–Lovosice (–Liberec), vedoucí přes kopečky Českého středohoří, se začala psát v roce 1894. V červenci toho roku požádala správní rada Ústecko-teplické dráhy (ÚTD) o povolení k přípravným pracím pro stavbu této dráhy. Hlavním podnětem k tomuto kroku bylo ustanovení konsorcia, vzniklého z řad místních zájemců a podnikatelů, jež si vzalo za své postavit vlastní železniční trať z Teplic do Lovosic s napojením na stávající trať Severní státní dráhy Praha–Podmokly. Tím vzniklo nebezpečí, že společnosti ÚTD poklesnou zisky z přepravy uhlí ze severočeských dolů.
Společnost Ústecko-teplické dráhy byla po letech tahanic a úporných jednání koncesována v létě roku 1856. Společnost požádala Rakousko-uherskou vládu o povolení ke stavbě železné dráhy z Teplic do Ústí nad Labem k trati Severní státní dráhy. Hlavním důvodem byly především požadavky na přepravu uhlí. Po vojenské revizi vytýčené trasy bylo již v listopadu 1856 vydáno povolení ke stavbě.
Úsek Teplice–Ústí nad Labem byl slavnostně uveden do provozu dne 20. května 1858 a záhy následovala výstavba dalších úseků. V roce 1867 byla zprovozněna trať z Teplic do Duchcova a o tři roky později se mohlo jezdit až do Chomutova. V roce 1874 postavila společnost ÚTD trať z Bíliny do Trmic, s napojením na stávající koleje. Společnost ÚTD měla rovněž velký zájem i o spojení s průmyslovým Libercem a jeho okolím. A tyto záměry by značně narušila realizace plánu výše uvedeného konsorcia.
V červnu 1896 obdrželo vedení ÚTD koncesní oprávnění ke stavbě a provozu místní trati z Teplic-Řetenic přes Lovosice do Liberce. Tyto koleje vešly později ve známost jako „Severočeská transverzálka“ (pozn. autora: nebo také lidově „kozí dráha“).
Se stavbou úseku Řetenice–Lovosice bylo započato již na podzim roku 1896. Stavba této části byla zadána podnikatelské firmě Schön a synové v Praze. Těžké povětrnostní podmínky v roce 1897 značně ztěžovaly stavební práce. Navzdory tomu byla celá trať stavebně dokončena ještě v témže roce. Celý úsek 36,1 km dlouhé trati byl slavnostně uveden do provozu 16. prosince 1897. Myslím, že i z dnešního pohledu se jedná o úctyhodný výkon.
V době, kdy se pracovalo na úseku z Řetenic do Lovosic, začala také stavba tratě z Lovosic do Litoměřic a byly zahájeny práce na úseku Litoměřice–Česká Lípa a dále do Liberce. Celá transverzální trať Řetenice–Lovosice– Česká Lípa–Liberec byla zprovozněna dne 17. září roku 1900. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 Společnost Ústecko-teplické dráhy dlouho odolávala všem požadavkům na zestátnění. Teprve na základě zákona č. 234 Sb. ze dne 30. června 1922 a Nařízení vlády z prosince 1922 byly tratě ÚTD se vším drážním zařízením, vozidlovým parkem, včetně zaměstnanců, přiděleny k prvnímu lednu 1923 Ředitelství státních drah v Praze.
Dnes dopravu zajišťují „orchestriony“
V současné době již řadu let zajišťují osobní dopravu mezi Řetenicemi, Lovosicemi a Českou Lípou známé „orchestriony“ nebo-li motorové vozy řady 810. Leč i jejich dny ve službě na těchto kolejích budou jednou sečteny. A v lesích pod Milešovkou zaburácí třeba Regionovy, které převezmou onen „štafetový kolík“.
Důležité je, aby tyto „naše“ koleje, vedoucí krásným prostředím Českého středohoří, dále sloužily lidem. A přežily současný „moderní trend“ rušení nerentabilních tratí. Vždyť z každé zastávky či stanice na této trati lze podnikat nesčetné výlety mezi kopečky Středohoří, kde pomalu na každém vrcholu naleznete zříceninu hradu. Už nikdy nikdo nespočítá, kolik tisíc lidí a jaké množství zboží přepravily vláčky po těchto kolejích. V letních vedrech, za podzimních plískanic i za zimních mrazů. V žádné roční době neutichl na těchto kolejích provoz. Snad s pravidelnou výjimkou několika nočních hodin. Jejich zlatý věk se už asi sotva kdy vrátí. Nicméně přejme si, aby „železný oř“ dál burácel ve skalních zářezech u Oparna či v úpořinském tunelu. Bohužel, dnešní „osvícená“ doba nepřeje moc železnici. A tak mi tato dráha přijde tak trochu jako ona Popelka z pohádky. Skromná a pracovitá, leč ne vždy doceněná. Zapomíná se na to, že železniční doprava je druhou nejekologičtější na světě. Současná automobilová lobby a stavitelé silnic mají holt asi „dlouhé prsty“.
Tak trochu se zapomíná i na to, že České dráhy nejsou jen pendolino. Ale že u nás máme spoustu krásných lokálních drah, kde člověka mnohdy ovane závan starých časů předminulého století a c. a k. mocnářství. A podle mého soudu se vám to může přihodit i na kolejích protínajících už dlouhých sto deset let České středohoří. Přejme jim proto, aby po nich jezdily vláčky ještě dlouhou dobu. To ale také záleží tak trochu na nás, na lidech. Abychom pomohli podpořit zachování provozu na našich lokálkách.
(Pozn. autora: Za podkladový materiál a cenné poznatky děkuji ing. Milanu Hodincovi z Depa kolejových vozidel Ústí nad Labem a strojvedoucímu téhož DKV Janu Sedlákovi.)
Motorový vůz M 810 044 se v jednom ze srpnových dnů blíží k zastávce Oparno.
Foto: AUTOR