|
Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ |
|
|
Ing. Jan Paroubek
|
V první polovině 90. let jste pracoval na generálním ředitelství ČD, a. s., odboru kolejových vozidel. Dnes jste v čele tohoto odboru. Jaké jste zaznamenal nejvýznamnější změny po svém návratu na GŘ?
Zmiňovanou dobu od konce 80. let až po přelom tisíciletí jsem strávil jako strojvedoucí v DKV Praha. Čím jsem starší, tím víc mi ta léta splývají. Takže spíše tuším, že na generální ředitelství ČD jsem přešel na přelomu let 1999 a 2000. Přesně bych musel trošku hlouběji zavzpomínat. A vrátil jsem se zpět po necelých třech letech. Těch změn příliš mnoho nebylo. V oblasti kolejových vozidel se jednalo hlavně o odčlenění ČD Carga a s tím spojené snížení počtu DKV. Naopak přibyla nová problematika plynoucí ze vztahu ČD, a. s., a ČD Carga. Pozitivně mě překvapil vývoj v mezinárodních vztazích, kde se po rozvoji spolupráce s německými dopravci dále úspěšně pokračuje i s ostatními okolními zeměmi. Bohužel, spíše negativně musím hodnotit vývoj ve vozidlovém parku, hlavně v závislosti na nedostatku finančních prostředků, který se na vozidlech dost podepsal.
Můžete stručně charakterizovat stav parku kolejových vozidel, který zůstal po odčlenění Carga „matce“, tedy pro osobní dopravu?
ČD Cargo si vcelku logicky vzalo pouze to, co potřebovalo k zajištění vlastního provozu. První měsíce provozu ČD Carga umožňují udělat drobné korekce mezi původními představami a zjištěnou skutečností, takže předpokládám několikakusové prodeje jak směrem od akciové společnosti do Carga, tak obráceně. Následně budeme muset udělat podobný řez ve vozidlech i v ČD, a. s. Pokoušíme se nyní podrobněji specifikovat své potřeby i s ohledem na předpokládaný budoucí vývoj vozidlového parku, definovat, co přesně potřebujeme, vyčlenit historická vozidla a zbytku se zbavit, protože s každým vozidlem ve stavu jsou spojeny určité náklady, které firmu zatěžují. Jak přesně se naloží se zbytným majetkem, to zřejmě bude předmětem diskuse vedení ČD v příštím období. Předpokládám, že část bude určena k prodeji a zbytek čeká ukončení jejich provozního života na šrotišti.
Nebudou nám chybět lokomotivy? Budou mít ČD i vlastní autobusy?
Početně je lokomotiv dost. Horší je to s jejich stářím, stavem a praktickým využitím pro jednotlivé druhy dopravy. Často nasazujeme velké lokomotivy tam, kde by stačila malá, popřípadě větší jednotka. Bude muset dojít ke změnám ve složení lokomotiv, ale to je běh na delší trať. Snadno bychom vymysleli, jak udělat velkou obměnu, ale musíme brát v úvahu, jak to zaplatíme. A i kdybychom měli kouzelný měšec, v němž by bylo nekonečné množství peněz, tak narazíme na kapacity výrobců. Takže musíme postupovat podle stanovených priorit. Co se týká autobusů, tak o vlastních autobusech ČD velmi pochybuji. Každý ať dělá to, co umí a co je mu vlastní. Pokud budou mít České dráhy potřebu zajišťovat někde přepravu autobusem, ať už pro návoz a odvoz cestujících k vlaku a od vlaku nebo z jiných důvodů, tak tuto službu poptají u některého autobusového dopravce. Osobně si ani nedokážu představit, jak máme v depech deponovány autobusy, najíždíme na točnu a pak do rotundy na údržbu… Ne, autobusy opravdu nevidím na ČD reálně.
Je po ukončení křížového financování (po odčlenění Carga) dost peněz na nová vozidla? Budou další pendolina? Lze počítat s finanční účastí krajů při nákupu nových osobních vagonů?
Jak to bylo nebo nebylo s křížovým financováním, nevím. Soustředím se hlavně na současnost a budoucnost. V letošním plánu máme peněz zatraceně málo a jsou jen omezené možnosti na tom něco změnit. Jak to bude do budoucna? Sám jsem na to zvědav. Během několika týdnů předložíme plán na příštích pět let, který bude vycházet ze skutečných potřeb provozu, a uvidíme, co nám vyjde. S investicemi do nových vozidel to bude obdobné. Hledají se možnosti, ale to je věcí vrcholového vedení ČD. My se snažíme vyjít co nejlépe s tím, co nám je přiděleno. Letos pokračujeme ve snaze jakžtakž udržet vozidla při životě. Dál bychom některá z nich chtěli už poslat do důchodu a zbytku poskytnout péči, kterou si zaslouží.
Další pendolina nebudou. Něco nového získáme, ale nemyslím, že by to bylo zrovna pendolino.
Co se týká spoluúčasti krajů při nákupu nových vozidel, tak je asi lepší se obrátit s dotazem na odbor rozvoje, který se touto problematikou úzce zabývá a zná situaci přesně v jednotlivých krajích.
Daří se vám řešit značné podstavy strojvedoucích?
Jednáme se školami, pro případné uchazeče o tuto práci organizujeme exkurze do dep, kde se je snažíme zaujmout a získat jejich zájem o toto povolání. Nyní máme v síti necelých 300 strojvedoucích v přípravě, což je solidní číslo. Ale samozřejmě v náboru nepolevujeme.
Jsou strojvedoucí ČD ve výrazně horším postavení (turnusy, pracovní podmínky a prostředí na lokomotivách, platové ohodnocení atd.) ve srovnání se sousedními státy?
Nejsou. Tady velmi záleží na individuálním pohledu. Každá země má svá určitá specifika a názory se hodně různí. Jaký turnus se líbí mně, nemusí vyhovovat někomu jinému. Co se týká peněz, pracovních podmínek, prostředí na lokomotivách, to všechno také vychází z určitého historického a místního vývoje. Logicky je lepší prostředí pro strojvedoucí ÖBB, jejichž zaměstnavatel obrovsky investoval do obnovy vozidlového parku. U nás se snažíme i ve spolupráci s odborovými organizacemi zajistit zaměstnancům to nejlepší pracovní prostředí v závislosti na podmínkách.
Budeme opravy a údržbu lokomotiv „outsourcovat“ nebo budeme spíše spoléhat na vlastní síly?
Outsourcovat není asi to úplně správné slovo. V některých případech bychom chtěli na výrobci vozidel nechat odpovědnost za jejich provozuschopnost, to znamená i odpovědnost za údržbu a zásobování náhradními díly. Naší podmínkou ale zůstává, že údržba bude prováděna v našich prostorech a naším personálem, který bude vyškolen a v danou chvíli bude pracovat pod metodickým vedením odpovědného zaměstnance výrobce.
Co byste, závěrem našeho rozhovoru, rád vzkázal prostřednictvím našeho listu zaměstnancům v oboru vaší působnosti? Případně i ostatním železničářům?
Velkou součástí každé práce je důvěra. Byl bych rád, kdyby zaměstnanci věřili vedení společnosti. Že dokáže prosadit systémové změny, které se v brzké době příznivě projeví i v běžném železničním provozu. Připravujeme řadu změn v údržbě, zásobování náhradními díly, ve financování, v technologiích, ve vozidlech. Očekáváme od těchto změn, že se projeví ve spolehlivosti, provozuschopnosti a celkově ve zvýšené technické kvalitě, ale i např. po stránce kultury cestování a obecně v kvalitě poskytovaných služeb. A ve všech těchto směrech potřebujeme i aktivní účast všech zaměstnanců. Pokud budou vedení věřit, budou věřit i změnám, na kterých se podílejí.
Za redakci můžeme přislíbit, že o všech připravovaných změnách budeme průběžně informovat na stránkách Železničáře.