|
Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ |
|
|
Vršovické nádraží v novém kabátě 10. října 2008 po slavnostním předání do provozu.
|
Vršovické nádraží 12. června 1901 krátce před příjezdem císařského vlaku
|
Sdělovací prostředky tu událost zaregistrovaly a ta se ocitla na televizních obrazovkách a stránkách deníků. I Železničář přinesl tiskovou zprávu a fotky. Národ se dozvěděl, že v polovině října byly dokončeny šest roků trvající rekonstrukční práce, které vrátily výpravní budově nádraží Praha Vršovice její někdejší lesk. Novoklasicistní architekturu zbavili nešetrných přílepků a z gruntu opravili. Do padesátimilionového rozpočtu se vešly i náklady na úpravu přednádražního prostoru.
Vršovická staniční budova se tedy zbavila proslulé odpudivosti a vystavila na odiv přívětivou vizáž. Tak to tady asi vypadalo dřív, řekne si mnohý cestující. Ovšem v roce 1871, kdy vršovický katastr proťaly koleje právě dokončené Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB), bychom tady nenašli ani zastávku.
Stavební ruch na vršovické straně vinohradského tunelu nastal až o několik roků později. Dne 1. března 1882 se Vršovicím dostalo ne pouhé zastávky, ale skutečného nádraží. Toho dne vstoupili první cestující i do nové staniční budovy – prosté, jednopatrové stavby, vybudované podle standardních normálií rakouských státních drah.
V případě vršovického nádraží nešlo ovšem vůbec o slavné vítězství obce nad tvrdohlavým erárem: nádraží vzniklo spíše z interních provozních potřeb železnice, které již nemohly vyhovovat stísněné prostory dnešního hlavního nádraží. Ostatně se záměrem zřídit ve Vršovicích nádraží operovala KFJB již v roce 1873. Tehdy neúspěšně. O pouhé desetiletí později je však všechno jinak: nádraží, zprvu nesoucí název Nusle-Vršovice, má před sebou velkou kariéru. Rozšíření kolejiště v roce 1899 doprovodila i dostavba staniční budovy, která dostala druhé patro, křídelní dostavby a markýzou krytý peron.
A to je ona dodnes zachovaná podoba. V té se nádraží dočkalo i prvního přejmenování na Vršovice-Nusle (v říjnu 1912). O sedm let později se značně rozrostlo – zdejší seřaďovací nádraží, fungující na gravitačním principu, patřilo k pouze třem toho druhu v celé Evropě.
Významných dat okolo železnice ve Vršovicích by se dalo shromáždit ještě víc. Patřil mezi ně i 12. červen roku 1901. Na jednu ze svých posledních návštěv Prahy přijížděl toho dne císař František Josef I. Cestoval pochopitelně svým dvorním vlakem. Pro městys Vršovice se mocnářova cesta stala přímo velkolepou událostí. Ve zmíněný den okolo páté odpoledne se na nádraží dostavili členové obecního zastupitelstva, žactvo s učiteli, krojované družičky a korporace s hudbou a prapory. Železnice v projevech loajality nechtěla zůstat pozadu: uprostřed staniční budovy vyrostla slavobrána s nápisem „Vítejte nám“ a „Městys Vršovice“.
Když „Hofzug“ vjel do stanice, spustila hudba rakouskou hymnu a davy provolávaly slávu. Obecní kronikář však s neskrývanou lítostí zaznamenal, že císařský vlak ve Vršovicích nezastavil, ale projel velmi pomalu nádražím, kteréžto zmírnění jízdy bylo ku zvláštní žádosti obce povoleno...
Kdyby monarcha cestoval přes Vršovice dnes, je docela pravděpodobné, že by tady kázal zastavit a nádraží si prohlédl. A jistě by se mu líbilo.