Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

O Zdeňku Žákovi Zdeněk Žák se narodil 2. července 1968 ve Valašském Meziříčí. Absolvoval v roce 1996 Fakultu elektrotechniky a informatiky, zakončenou státní závěrečnou zkouškou a udělením titulu bakalář. Jeho odborná praxe v dopravě začala v roce 1995 na Ministerstvu dopravy a spojů, kde byl dva roky v odborné funkci vládního rady a později na generálním ředitelství poradcem vrchního ředitele Divize dopravní cesty Českých drah. V letech 1997 a 1998 byl tajemníkem Správní rady ČD, s. o., další dva roky působil jako ředitel odboru vnějších vztahů ČD, s. o. V roce 2000 se stal poradcem předsedy vlády (odborná expertní činnost) a o rok později byl jmenován generálním inspektorem ČD, odkud po reorganizaci přechází na funkci generálního inspektora Drážní inspekce. Odtud odchází do Bruselu jako zmocněnec pro přípravu agendy českého předsednictví EU v oblasti dopravy. V roce 2008 byl jmenován odborným smluvním poradcem pro strategické projekty ČR v oblasti logistiky a kombinované dopravy. Ke dni 26. 1. 2009 se stal náměstkem ministra dopravy, Vláda ČR pověřila s účinností od 3. února Zdeňka Žáka funkcí místopředsedy Řídicího výboru ČD, a. s. Řídicí výbor Žáka zvolil členem Dozorčí rady ke dni 19. února. Téhož dne zvolila Dozorčí rada na svém zasedání Zdeňka Žáka svým předsedou. Zdeněk Žák mluví anglicky, německy, rusky a polsky, je ženatý a má dvě děti.

S jakými prioritami jste se ujímal funkce náměstka ministra dopravy?

Vzhledem k tomu, že nástup můj a celého týmu Petra Bendla se uskutečnil v době takříkajíc vládního poločasu, jsou naše ambice nasnadě. Především jsme si udělali odpočet toho, co se v minulém období podařilo, kde se nacházíme v realizaci vládních priorit a co lze zkorigovat k tomu účelu, aby priority byly naplněny.

Jde nám o to, co nejlépe využívat stále se tenčící prostředky ze státního rozpočtu, proto jsme se rozhodli k důkladné revizi hospodaření všech podniků, firem a organizačních složek státu, které ministerstvu podléhají, a rovněž podrobíme důkladné revizi všechny projekty.

Chceme vědět, zda se postupuje tou nejefektivnější cestou, zda se staví v nejvyšší kvalitě a za co možná nejoptimálnější finanční prostředky.

Ptáme se na to odpovědných pracovníků, necháváme si dělat odborné posudky, a na základě toho chceme tyto projekty případně korigovat. Považujeme za nesmírně důležité v době vrcholící globální ekonomické krize, aby ty finanční prostředky, které vynakládáme, byly nejen hospodárně využité, ale aby také přinášely co největší multiplikační, tedy násobný efekt. To znamená: nejen dokončená krásná stavba či nasazovaná nová vozidla – ale v kterých oblastech? Především tam, kde to pomůže zvýšit mobilitu pracovní síly, což je také výrazně protikrizový faktor.

Moje priority znamenají vrátit se důsledně k tomu, co vláda slíbila ve svém programovém prohlášení, a využít omezených prostředků, které máme k dispozici, k vytváření multiplikačních efektů s výrazným protikrizovým účinkem. Železniční doprava má totiž obrovskou výhodu: přináší i nepřímo několikanásobný protikrizový efekt. Uvědomme si, že železnice svými investicemi, ať už do infrastruktury nebo výroby kolejových vozidel, podporuje české stavebnictví a český průmysl. Rovněž tím, že bude spolehlivě a za pokud možno seriozních podmínek vozit občany, zvyšuje mobilitu pracovní síly a v neposlední řadě dokáže zkracováním vzdáleností zvětšovat akční rádius našich aglomerací.

V jakém stavu nalézáte koncepci dopravní politiky státu?

V této chvíli, kdy jsme ve vládním poločase, není na hlubokomyslné úvahy o dopravní politice mnoho času. Musíme udělat všechno pro to, abychom priority, které tu jsou, co nejdříve uvedli v život a abychom, možná, ty priority trochu přizpůsobili aktuální ekonomické situaci.

Za jakých podmínek obstojí České dráhy v konkurenci na liberalizovaném dopravním trhu v dálkové a regionální osobní dopravě?

Liberalizovaný dopravní trh v dálkové a regionální osobní dopravě je fakt. To je třeba přijmout jako skutečnost, pro niž se rozhodla jak Evropská unie, tak český stát a jeho reprezentace. Jsem hluboce přesvědčen, že je daleko efektivnější se na nutný fakt připravit s předstihem, než setrvávat v pasivní rezistenci a trucovitě tvrdit, že „to nejde“.

Naopak fungující trh je fenomén, na kterém mohou vydělat úplně všichni. ČD mohou obstát jen v tom případě, že budou schopné konkurence. To ovšem neznamená jen konkurenceschopná vozidla na dokonalých tratích a obsluhované konkurenceschopnými zaměstnanci. Jde tady, a to velmi podstatně, o konkurenceschopnost, řekl bych, mentální, která musí prostupovat celou firmou. Musíme přijmout jako skutečnost, že bojujeme o svého zákazníka, že si ho musíme předcházet a že mu musíme stále nabízet něco nového, lepšího, což znamená i trvale laskavý přístup ke každému klientovi.

A pak, především, jde o náklady. Tady mám obavu, že ČD stále mají velké rezervy. Musíme se stále ptát, zda náklady, které vynakládají, jsou opravdu nezbytné, musíme se srovnávat s konkurencí. Nejsem si jist, zda režijní náklady, administrativní náklady, náklady na management, na řízení firmy jsou opravdu náklady v nezbytné výši.

Klademe, a mohu slíbit, že i v budoucnu budeme klást v tomto smyslu velmi nepříjemné otázky managementu ČD. A musíme se také ptát, jaká investice nám přináší jaké výnosy. To znamená, že náš pohled bude pohledem výrazně obchodním. Budeme se neúprosně a vytrvale ptát managementu, zda jakákoli koruna, vynaložená na příklad do reklamy, přináší efekt – a jaký?

Nic proti reklamě, ale vždy musíme vědět, že to, co do ní vložíme, přináší konkrétní efekt. Vůbec nehodlám z pozice Dozorčí rady zasahovat do toho, jakou formu řízení zvolí. Nicméně se ptám, zda všechny náklady na řízení firmy přinášejí efekty. Kdybychom si vzali deset nákladových položek ČD a deset výnosových položek ČD, měly by se takříkajíc „potkávat“. Na ty, co přinášejí nejvíc, by se měly vynakládat největší náklady. Trochu se obávám, že tomu tak nemusí vždy být a určitě se i tímto fenoménem budeme na Dozorčí radě zabývat.

Které předpoklady České dráhy zatím nesplňují?

Hlavním předpokladem úspěchu, který zatím České dráhy nesplňují, a naprosto nezbytně ho splňovat musí, je flexibilita, schopnost reagovat a přizpůsobovat se okamžitým podmínkám trhu.

Další, zatím nesplněná podmínka, je naprosto průhledné účetnictví. Musíme zcela přesně vědět, kde a za co vynakládáme jaké náklady. Jakékoli zamlžování skutečnosti se vždycky obrátí proti firmě a vrátí se nám několikrát. Musíme mít odvahu říkat i nepříjemné pravdy. Pokud provozujeme nějaké činnosti, které nepřinášejí zisk, nebo jsou dokonce ztrátové, tak než vypouštět mlhu a někde to všechno ukrývat v nepřehledných hromadách čísel je daleko lepší férově přijít na půdu Dozorčí rady nebo ministerstva dopravy a řešit všechno otevřeně.

Na druhé straně se vyplatí podívat se na ČD nejen pohledem globálních čísel, ale zaměřit se i na čísla jednotlivá. Podívat se na dílčí činnosti Českých drah, které z nich jsou opravdovým byznysem, pro který stát České dráhy hýčká, a co od nich očekává jako od národního vlajkového dopravce. A od toho oddělit činnosti ostatní. Když přijdou ČD s férovými nabídkami, tak se k nim nikdo neotočí zády.

Dokonce tento stát, reprezentovaný současným týmem, jehož jsem členem, to dokazuje. Například v regionální dopravě, která je ze zákona i ze zdravého rozumu bytostnou doménou krajů, se objevil velký problém. Ministerstvo se k němu postavilo iniciativně a nastartovalo jeho řešení. Nelze to brát ovšem tak, že i do budoucna budeme suplovat takové záležitosti. České dráhy si musí zvyknout jednat se svým zákazníkem, což jsou na úrovni krajů donátoři veřejných rozpočtů, tedy hejtmani a krajské úřady.

Zvláštním fenoménem je to, co si stát objednává na celostátní úrovni. Tam se budeme také ptát, zda to České dráhy, a za kolik, jsou schopny provozovat a jestli je to nejlevnější cena na trhu. A hlavně: zda konečný zákazník, cestující, dostává produkt, který je důstojný této ceny.

Co plánuje v tomto ohledu Dozorčí rada ČD?

Bude průběžně analyzovat hospodaření, bude managementu, jak už jsem řekl, klást konkrétní otázky, bude sledovat rozhodující projekty Českých drah a průběžně trvat na vyhodnocování jejich účelnosti. Dozorčí rada bude hodnotit management Českých drah zejména podle skutečných výsledků, podle skutečných efektů jeho podnikatelských aktivit. Říkám naprosto otevřeně, že nepovažuji za úspěch managementu to, že stát zvýší dotaci do nějaké činnosti provozované ve veřejném zájmu. To je totiž úspěch státu a měl by za to být oceněn stát.

Management má být oceňován za to, že těchto prostředků žádá co nejméně a s tímto penzem dokáže poskytovat co nejkvalitnější služby.

IRENA POSPÍŠILOVÁ

-red-