Lokálky v Československu obsluhovaly zastaralé a nevýkonné parní lokomotivy, které vozily smíšené vlaky velmi malou rychlostí. Problémem bylo také dědictví mnoha různých typů lokomotiv, které byly vyrobeny vždy jen v malých sériích, často v jednotkách kusů.
Současně s výrobou rychlíkových lokomotiv 365.0 konstruktéři První česko-moravské továrny na stroje v Praze (PČM) pracovali na vývoji univerzálního stroje pro lokálky. Posloužila jim překonaná řada 422.0 a navrhli čtyřspřežní dvojčitou tendrovku s Kryšpínovským označením 423.0. První čtyři stroje vznikly v roce 1921 a o rok později výrobní pás závodu, později přejmenovaného na Českomoravská-Kolben, opustilo dalších 26 lokomotiv. K ČSD putovaly ve dvou etapách do 18. 6. 1922.
Lokomotivy řady 423.0, přezdívané „Velký bejček“, se nakonec vyráběly v několika dalších sériích v celkovém počtu 291 kusů, s různými vylepšeními, až do roku 1948. Poslední série se zvýšenou rychlostí nesla označení 433.0. Staly se opravdu univerzálními a osvědčenými lokálkovými lokomotivami, které v provozu vydržely až do konce parního provozu. Poslední stroj dojezdil v pravidelném provozu až v roce 1982.