1945: Konec ukradeného véčka

V tom případě je ale titulek špatně. Ano, je, ale pro ztvárnění konce války v železničním prostředí nám přišel obraz zachycující topiče s radostnou náladou, smazávajícího z prsou lokomotivy nenáviděný symbol, příznačný. Pro atmosféru snímku je úplně jedno, že na většině lokomotiv už v květnu 1945 nebylo po vítězném véčku ani památky. Důležité je, že konec války přinesl (alespoň na chvíli) pocit svobody a nadějné budoucnosti. Jak se ale „V“ jako symbol nacistické propagandy do veřejného života vůbec dostalo?

Z Churchillovy klopy na Frankovo auto

Určitým vodítkem může být fakt, že německy se vítězství řekne Sieg a nejznámějším symbolem nacistů byl hákový kříž, zatímco anglický výraz pro vítězství je Victory. Symbol „V“ skutečně přišel z Velké Británie a poprvé byl zmíněn 14. ledna 1941 v rozhlasovém vysílání BBC. Tehdy Belgičan Victor de Laveleye vyzval své krajany v okupované Belgii, aby vytvářením symbolu V na veřejných místech deklarovali víru ve vítězství spojenců. Kampaň se rychle ujala, velké podpory se jí dostalo také ze strany britského ministerského předsedy Winstona Churchilla. Ten nosil „V“ na klopě a s oblibou pózoval se dvěma prsty vztyčenými do véčka.

Akce vzbudila ohlas i v protektorátě. Přinesla totiž možnost, jak vyjádřit nesouhlas s německou okupací bez krvavých represálií. Nebylo to sice vyhození vojenského transportu do vzduchu a Říši to nijak vojensky ani hospodářsky neublížilo, jak se vyjádřil exilový šéf zpravodajců plukovník Moravec v Londýně, ale jistou rezistenci Viktoria přinesla. Například na Moravě byla největší aktivita zaznamenána koncem června a začátkem července. Symbol se objevil na několika místech v Boskovicích, ve Velké Bystřici u Olomouce, ve Zlíně, v Olomouci a v Lipníku nad Bečvou. Do poloviny července se véčko objevilo na řadě míst protektorátu, policejní hlášení překvapivě uváděla: „Co to písmeno znamená, se nepodařilo zjistit“.

To však velmi dobře věděl říšský ministr propagandy Josef Goebbels a napadlo jej využít protivníkovu zbraň ve svůj prospěch. Protikampaň stavěla na přivlastnění si významu symbolu, tedy víry ve vítězství. Přes noc se ze znaků odporu staly propagandistické symboly, které byly rychle podpořeny oficiálními osobnostmi. Jako jeden z prvních měl „V“ na své limuzíně K. H. Frank.

Německá pompéznost vs. česká tvořivost

Němci svou antikampaň spustili s pompézností sobě vlastní. Zapojit se museli všichni majitelé domů, obchodů, firem a samozřejmě úřady ve všech okupovaných zemích. Véčka se začala objevovat na titulních stránkách novin, oficiálních písemností, tramvajích, vlajkách a samozřejmě i lokomotivách. Vysazovala se z květin do záhonů, úderným „V“ začínaly filmové týdeníky. Symbol „V“ byl zkrátka úplně všude a okupační úřady vyzývaly občany, aby se do kampaně s oficiálním názvem Deutschland siegt an allen Fronten für Europa (tedy Německo vítězí na všech frontách pro Evropu) zapojili i formou odznaku na klopě.

Reakce obyčejných lidí byly různé, obecně ale můžeme konstatovat, že zahlcení veřejného života novým symbolem bylo pro většinu normálních lidí otravné. Různé formy odporu vůči véčkům začaly sílit. Od pouhého smazání symbolu přes doplnění vlastním autentickým heslem až po zcela jinou interpretaci významu. Na domech či plakátech se tak začaly objevovat hesla např.: V – Pravda vítězí, V – Ať žije Anglie nebo Věříme Ve Vítězství SSSR. Expresivnější byl například bonmot: Vy Voli, Věříte Ve Vítězství Velkoněmecka? Prostor se otevřel i pro básníky-amatéry. Neznámý autor doplnil nedaleko Holešova symbol „V“ veršem: Na vítězství Říše, vysral jsem se z výše. Variant „zneuctění“ vítězného véčka bylo zkrátka bezpočet.

Propagandistické fiasko

Nacistický bezpečnostní aparát měl samozřejmě snahu aktéry těchto činů odhalit, v naprosté většině případů se ale vyšetřovatelé nedopátrali ničeho. Takový rozsah poškozování symbolů propagandy nedokázalo postihnout ani obávané Gestapo. Němci se snažili omezit poslech zahraničního rozhlasu, který k podobným akcím vybízel, což se jim ale nepodařilo ani instalací visaček s upozorněním, že takové konání může být potrestáno i smrtí.

Goebbelsův plán nevyšel a jeho snaha obrátit propagandu nepřítele proti jemu samému narazil na pohotovou reakci odboje i nechuť širších vrstev obyvatelstva podílet se na takové šaškárně. Véčko zmizelo ze stránek novin v průběhu babího léta 1941, konec oficiálně nastal 19. listopadu. Definitivní tečka za nacistickým propagandistickým fiaskem přišla 20. ledna 1942, kdy vydal zemský úřad výnos o odstranění těchto symbolů. Je tak trochu ironií osudu, že poslední připomínkou akce Victoria byla omšelá, kdysi bílá véčka na parních lokomotivách, které vozily transporty se zbytky Paulusovy 6. armády. Výchozí stanicí těchto vlaků byl Stalingrad…