Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Prvním oceněným k letošnímu Dni železnice byl strojvedoucí Luděk Klement z DKV Ústí nad Labem – in memoriam. V noci z 23. na 24. dubna 2005 při požáru panelového domu v Děčíně, kde bydlel, započal ihned po zjištění rozsahu požáru se záchrannými pracemi, budil ohrožené nájemníky domu a snažil se je upozornit na vzniklé nebezpečí, čímž zabránil panice, která by se stala mnohým osudná. Svým obětavým a neohroženým jednáním zachránil životy jiných osob včetně dětí; sám však na místě požáru zahynul. Nedožil se ani 54 let.

Ocenění za tento statečný čin převzal z rukou generálního ředitele ČD Ing. Josefa Bazaly na slavnostním setkání ke Dni železnice 27. září ve vládním salonku pražského hlavního nádraží jeho syn Luděk Klement. Pracoval dříve rovněž u ČD, začínal jako průvodčí, dnes je ve firmě RYKO PLUS, s.r.o. Děčín, která pronajímá železniční, zejména cisternová vozidla. Požádali jsme Luďka Klementa o několik slov o jeho statečném otci.

Tatínek byl především svědomitý a odpovědný člověk, což se mu vlastně stalo osudným; dělal ty věci, které jiným připadaly jako zbytečné. Třeba nebyly příliš dobře placeny, nebo to byly veřejné funkce; otec byl i předsedou organizace Federace strojvůdců v Děčíně a také správcem domu, kde bydlel. Na dráze se vyučil, později se stal strojvedoucím a v osmdesátých letech dálkově vystudoval střední školu a složil maturitní zkoušku.

Toho osudného dne šel večer spát, bydlel sám, v šestém patře panelového domu. Asi v půl čtvrté ráno začalo hořet ve druhém poschodí. Tatínka – správce domu – vzbudil člověk, u kterého požár vypukl, podle policejního vyšetřování patrně zkratem na elektrickém vedení, asi lednička. Tatínek začal systematicky budit nájemníky, takže když pak přijeli hasiči, nebyla tam žádná panika, lidé ze všech sedmi pater byli připraveni na zásah, pokud nemohli ven, čekali na balkonech a v oknech a všichni se zachránili.

Bohužel, právě můj otec se při té činnosti nadýchal zplodin hoření, upadl do bezvědomí a hasiči ho našli už mrtvého. Jako po celý svůj život se obětoval pro druhé…

Já jsem byl shodou okolností právě v tu noc v Tachově, hráli jsme tam fotbal. Tak jsem se to dověděl až při návratu, večer a skoro náhodou, od známé v obchodě; bydlím totiž sice také ve stejné děčínské čtvrti, ale jinde.

S tátou jsme měli báječný kamarádský vztah, byl to můj vzor. Tím to bylo pro mne těžší.

IRENA POSPÍŠILOVÁ

Luděk Klement starší, který se obětoval pro druhé.
Foto: ARCHIV RODINY

Luděk Klement mladší převzal ocenění in memoriam pro svého tatínka z rukou generálního ředitele ČD Ing. Bazaly a ředitele odboru 10 Ing. Bakaláře.
Foto: IVO ŠTECHA