Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Ruku na srdce: kdo si dnes troufne tvrdit, že se jedná ještě stále o ten jediný a nefalšovaný symbol železnice? Vždyť obzvláště mladší generaci pracovníků Českých drah okřídlené kolo jako symbol mnoho neříká; nehledají ani nějakou souvislost mezi jím a podnikem, ve kterém pracují. Ostatně bude třeba jim dát za pravdu: loukoťové kolo, ozdobené křidélky, z našeho běžného života jako by vymizelo.

Bývaly ovšem časy, kdy okřídlené kolo mělo na železnici své výhradní, téměř domovské právo, v nejrůznějších variantách, v různém stupni propracovanosti, filigránské i velkolepě pojaté, detailní i stylizované zhlíželo jakožto erbovní znamení na svůj svět z uniforem železničářů, ze služebních i prodejních tiskopisů a dávalo najevo jediné: toto je železnice a já jsem jeho jediným právoplatným ztělesněním.

Kdy tohle všechno začalo? Kupodivu názory na zrození létajícího kolečka se dosti různí. Jedni vidí jeho počátek již ve staré Anglii a prvotních začátcích George Stephensona. V knize „Železniční móda“ zmiňuje Mojmír Krejčiřík tolar, ražený na památku zahájení provozu první německé parostrojní železnice z Norimberka do Fürthu. Protože není důvodu renomovaného autora zpochybňovat, počátkem okřídleného kola by tedy bylo Německo a rok 1835.

Stejně nejednotný je výklad původu, většina badatelů se přiklání k nejrozšířenější verzi, totiž že se jedná o úpravu atributu antického boha obchodu Merkura. Tomu přisoudilo oficiální římské náboženství mimo jiné i ochranu poutníků a cestování vůbec, k čemuž jej vybavilo i malými křidélky na přilbě a na obuvi. A právě ta „opánková“ křidélka měla posloužit jako pravzor železničnímu symbolu. Jiná část železničních historiků se kloní spíše k verzi modernějšího pojetí – v okřídleném kolu vidí symbol síly jakožto fyzikální veličiny.

Mimo oblast dohadů však zůstane skutečnost, že první okřídlená kola se v našich zemích objevila poměrné záhy. Průkopníkem v tomto ohledu se stala Severní dráha císaře Ferdinanda, která použila okřídleného kola na uniformách svých zaměstnanců již v roce 1849. A nezůstala dlouho osamocena; ministerstvem obchodu zavedený uniformový předpis z roku 1857 uplatnil okřídlené kolo na kabátových límcích, úřednických kloboucích i zřízenecké čapce. I pozdější předpisy o stejnokrojích, ať z dílny ministerstva obchodu či později železnic, neopomenuly vyzdobit železniční uniformu nějakou tou variantou okřídleného kola.

Nešlo však jen o železničářské stejnokroje. Dráhy státní i soukromé používaly tento symbol ve značné míře i jinde. Příkladem mohou být třeba nákladní listy; i sem proniklo okřídlené kolo. To zdobilo i firemní tiskopisy železničních společností. Jejich značné rozšíření dodalo okřídlenému kolu v létech monarchie punc oficiálního železničního symbolu.

Zády se k němu nepostavily ani nově vzniknuvší ČSD. Notoricky známé obrázky prvorepublikových železničářů v uniformě oblibu okřídleného kola jenom dotvrzují. Dá se říci, že tato s léty snad i rostla: původně jen na čepicích, později (od roku 1934) i na knoflících i límcích železničářů najdeme okřídlená kola.

Poválečné Československo jakožto příslušník sovětské mocenské sféry kupodivu okřídlenému kolu zpočátku jeho křídla příliš nepřistřihlo. Navzdory svému usazení do rudé hvězdy zhlíželo okřídlené kolo i na socialistickou dráhu. Jak s čepicového znaku železničářů, tak z prvomájových transparentů či povinné výzdoby pracovišť. Stylizované okřídlené kolo pak najdeme podle prvorepublikové tradice i na poválečných předpisech. Ovšem pouze do roku 1952. Předpisová rada z roku 1955 již okřídlené kolo nepotřebovala.

Ale nebyly to zdaleka jenom desky služebních předpisů, kdo se s letitým symbolem tak bez nostalgie rozloučil. Ještě železničářský stejnokroj z roku 1991 znal knoflíky s okřídleným kolem. To v „Katalogu stejnokrojových součástí Českých drah“, vydaném v roce 2003, budete tento letitý železničářský atribut hledat marně. Dosloužil.

Komu by snad bylo okřídleného kola líto, malé utěšení na závěr. Nejsme v tom sami; od tohoto symbolu železnice ustoupila většina evropských správ, a to buď hned v poválečném období, nebo se uchýlila k jakési přechodné variantě a používá jako firemní logo něco, co by snad vzdáleně mohlo starého dobrého veterána připomínat.

Okřídlené kolo tedy z naší železnice tiše odešlo. Byl to věrný průvodce v dobách dobrých i tehdy, kdy se na dráhách příliš nedařilo. Na takové by se nemělo zapomínat. Není jich totiž na rozdávání.

PAVEL SCHREIER

V průběhu let měnilo okřídlené kolo svoji podobu: od rozevláté z časů monarchie až po střízlivé z konce dvacátého století.
Reprodukce: ARCHIV AUTORA