Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Cílem prázdninových cest většiny evropských turistů zpravidla bývají země, které svým návštěvníkům nabízejí možnost vykoupat se v moři a zalenošit si na vyhřáté pláži. Naštěstí se však najdou i tací cestovatelé, kteří svou dovolenou tráví aktivním poznáváním kulturních, přírodních či jiných zajímavostí a kteří se nebojí navštívit místa, která na první pohled nevypadají příliš lákavě.

K takovým oblastem patří i Severní Irsko, které většina obyvatel České republiky zná spíše jako centrum letitých náboženských nepokojů a bojů mezi znepřátelenými skupinami protestantů a katolíků. Pro krátké představení této země však není hned nutné jezdit tisíce kilometrů daleko od hranic České republiky, ale stačí si přečíst několik následujících řádků.

Základní informace o zemi

Severní Irsko je administrativním územním útvarem, který leží v severovýchodní části Irského ostrova, má rozlohu 14 139 kilometrů čtverečních a žije v něm přibližně 1,6 milionu obyvatel. Hlavním městem je Belfast. Země se dále dělí na šest hrabství Antrim, Armagh, Derry, Down, Fermanagh a Tyrone. V minulosti tato hrabství společně se třemi hrabstvími v sousední Irské republice tvořila historickou provincii Ulster. S tímto jménem je pak někdy nepřesně spojováno také označení celého Severního Irska.

Budova radnice v centru Belfastu patří k nepřehlédnutelným stavbám.

Z administrativního hlediska není Severní Irsko samostatným státem, ale jakousi provincií sousední Velké Británie. Oficiální měnou je zde britská libra a nejvyšším představitelem státu britská královna. Přestože v zemi od roku 1998 opět zasedá místní regionální parlament, v zásadních otázkách stále podléhá britské vládě.

Severní Irsko není relativně autonomní územní jednotkou příliš dlouho, neboť vzniklo až počátkem dvacátých let dvacátého století. Do té doby patřil celý Irský ostrov Velké Británii, ale silné vlastenecké hnutí podporované především katolickým obyvatelstvem a přívrženci republiky dosáhlo vyhlášení nezávislosti. Do nového státního útvaru však nebylo začleněno šest hrabství v severovýchodní části ostrova, ve kterých žila většina obyvatel hlásících se k protestantským církvím. Tato hrabství zůstala nadále ve správě Velké Británie a stala se centrem problémů, neboť zde žilo a stále ještě žije přibližně 30 procent obyvatelstva katolického vyznání.

Historie a současnost místních železnic

Na začátku putování po Severním Irsku bude jistě zajímavé seznámit se trochu podrobněji s místními železnicemi. Již při pohledu na mapu země si člověk musí uvědomit, že do prostoru, který je jen o dvacet procent větší než Středočeský kraj, se nikdy nemohla vejít síť kolejí dosahující závratných kilometrických délek. I přesto by člověk podle historických podkladů snadno vypočítal, že v první polovině dvacátého století překračovala délka všech severoirských železnic hodnotu tisíc kilometrů. V průběhu dalších let však sláva vlaků začala rychle upadat, a to zejména kvůli rozvíjející se automobilové dopravě a také kvůli politickému rozdělení Irska. Železnice proto čekala postupná redukce, díky které se do dnešních dnů zachovalo jen přibližně 350 kilometrů tratí. Likvidační vlně bohužel padla za oběť také řada zajímavých úzkorozchodných drah.

Studiem aktuálního jízdního řádu lze zjistit, že současná železniční síť v Severním Irsku už není příliš hustá. Cestující se vlakem mohou projet v podstatě už jen na čtyřech tratích, které všechny vycházejí z hlavního města Belfastu a rozbíhají se do několika světových stran. Na všech železnicích je použit pro celé Irsko typický široký rozchod 1600 milimetrů a veškerý provoz je zajišťován výhradně v motorové trakci.

Nejdůležitější ze stávajících severoirských drah směřuje na jih a spojuje Belfast s městy Lisburn, Portadown a Newry. Poté pokračuje dále až na hranice s Irskou republikou, kde se napojuje na síť Irských železnic. Díky tomu má uvedená železnice mezinárodní charakter a každý pracovní den po ní projede osm párů dálkových expresů mezi Belfastem a hlavním městem Irska Dublinem. Další severoirské tratě vedou z Belfastu směrem na východ do Bangoru, na sever do přístavního města Larne a na severovýchod do Londonderry, které je druhým největším městem v Severním Irsku. A aby byl výčet severoirských železnic kompletní, musíme ještě zmínit existenci krátké odbočky z tratě Belfast–Londonderry, která vede ze stanice Coleraine do města Portrush na severním pobřeží Irského ostrova.

Historie železniční dopravy v Severním Irsku je stará více než 160 let. První místní trať, která spojovala Belfast s Lisburnem a která je dnes součástí hlavní železniční magistrály do irského Dublinu, otevřela v roce 1839 společnost „Ulster Railway“. Tato železniční firma původně používala neobvykle široký rozchod 1880 milimetrů, ale již v roce 1846 jej nahradila rozchodem 1600 milimetrů. Důvod změny rozchodu vycházel ze skutečnosti, že počátkem čtyřicátých letech devatenáctého století každá z nově postavených železnic na území celého Irského ostrova používala rozdílnou šířku kolejí. V provozu tak byly rozchody 1435, 1575 a 1880 milimetrů a představitelům státních orgánů bylo jasné, že tato nejednotnost by při dalším předpokládaném rozšiřování železniční dopravy přinášela jen značné komplikace. Po sérii jednání se proto rozhodlo, že jako standardní bude v Irsku používán rozchod 1600 milimetrů, což v anglických mírách znamená 5 stop a 3 palce.

Další železnice se na území Severního Irska začaly postupně zprovozňovat koncem čtyřicátých let devatenáctého století. Nejprve v srpnu roku 1848 otevřela společnost „Belfast, Holywood and Bangor Railway“ krátkou trať vedoucí z Belfastu podél jižního pobřeží Belfastského zálivu do letoviska Holywood. Později, konkrétně v roce 1865, byla tato trať prodloužena až k ústí zálivu do Irského moře, kde se nachází druhé největší severoirské město Bangor.

V roce 1848 zahájila své železniční aktivity také společnost „Belfast and Ballymena Railway“, která zprovoznila první úsek své železnice z Belfastu směrem na sever k městu Ballymena. Společnost se postupně rozrůstala a připojovala k sobě velkou část železnic nacházejících se severně a severozápadně od Belfastu. Původní název firmy přestal být velmi brzy aktuální, a proto jej v roce 1860 čekala změna na „Belfast and Northern Counties Railway“.

Rozvoj železnic na území Severního Irska probíhal i v dalších letech devatenáctého století s vysokou intenzitou, ale omezené prostorové možnosti tohoto článku se mu již nemohou věnovat. Na tomto místě je tedy možné jen doplnit, že v té době se stavbě a provozu železnic věnovala celá řada různých dopravních firem, které rychle vznikaly, zanikaly nebo se spojovaly s jinými. Dnes je situace jiná a veškerý provoz vlaků zabezpečuje jediná firma – Severoirské železnice (ve zkratce NIR). Tato firma prochází v posledních letech postupnou modernizací a díky novým vozidlům na některých příměstských tratích v okolí Belfastu a díky moderním expresům do irského Dublinu již začíná nabízet železniční dopravu odpovídající úrovni počátku 21. století. Je však také pravda, že na některých vlacích lze stále spatřit soupravy poněkud historického vzhledu.

Vlastní železniční provoz v osobní dopravě je na většině severoirské sítě poměrně hustý, neboť téměř všude jezdí v pracovních dnech vlaky nejméně v hodinových intervalech. Výjimku v tomto směru tvoří snad jen trať z Belfastu do Londonderry, kde lze v některých časových obdobích dne nalézt intervaly delší. A jak už bývá u železnic z ostrovní části Evropy zvykem, je nedělní provoz silně redukován a jezdí se podle zvláštních jízdních řádů.

Zajímavá místa v blízkosti železnice

Náš výlet po Severním Irsku nelze začít nikde jinde než v samotném srdci země, metropoli Belfastu. Ačkoli by si podrobný popis zajímavostí tohoto města zasloužil samostatný článek, pokusíme se ty nejdůležitější z nich představit alespoň ve stručnosti. Historie Belfastu se začala psát před více než osmi sty lety, když Normané roku 1177 postavili u ústí řeky Lagan do dlouhého mořského zálivu hrad. Nedaleko mohutných zdí velmi rychle vyrostla vesnice, která pro hradní posádku zabezpečovala zásobování a pomocné práce. Netrvalo to dlouho a Normané byli vyhnáni Iry, kteří se v oblasti usadili natrvalo. Vesnice pod hradem se v průběhu následujících staletí začala pomalu rozrůstat.

Prudký rozvoj začal v Belfastu přibližně od poloviny sedmnáctého století, neboť zde rychle vzrostl počet nových obyvatel. Ty tvořily skupinky osadníků z Anglie a Skotska a také francouzských protestantů, kteří byli vyhnáni ze své domovské vlasti. Vzhledem k rozdílům v náboženském vyznání jednotlivých přistěhovalců se ve městě objevily chrámy různých církví a bylo tím vytvořeno podhoubí, z něhož později vypuklo nepřátelství mezi protestanty a katolíky.

S rozvojem průmyslu, z počátku textilního a později strojírenského, město dále rostlo a stalo se centrem oblasti. Výhodná geografická poloha u dlouhého mořského zálivu byla důvodem k vybudování rozsáhlého námořního přístavu, který z města učinil centrum obchodu se zámořím. To vše ještě podpořila výstavba loděnic, jejíž výrobky patřily u námořních společností k ceněným pojmům. Světlo světa zde například spatřila jedna z nejslavnějších lodí světa – Titanic.

Vlastní prohlídku města je vhodné začít v centru na náměstí Donegall Square, kde stojí okázalá budova místní radnice s mohutnou kupolí uprostřed a čtyřmi věžemi po stranách. Při procházce do této části města vedoucí z místního hlavního nádraží Belfast Central si lze všimnout také Justičního paláce a hodinové věže Albert Memorial Clock, která na první pohled vypadá jako zmenšenina londýnského Big Benu. Z dalších zajímavých památek v centru Belfastu si pozornost jednoznačně zaslouží orientálně vypadající budova opery, stylová restaurace Crown Liquor Saloon a katedrála sv. Anny, jejíž interiér zdobí nádherná mozaika zobrazující připlutí sv. Patrika do Irska.

K dalším pozoruhodným místům, která se v Severním Irsku vyplatí navštívit a do kterých lze dojet vlakem, patří města Londonderry a Newry. První z nich leží v severozápadním cípu země u řeky Foyle, které o několik kilometrů dále ústí do moře. Za zhlédnutí ve městě rozhodně stojí historické centrum, které je obehnáno jeden a půl kilometru dlouhými hradbami, katedrála sv. Kolumba a několik kostelů postavených v různých architektonických stylech. Město Newry se nachází naopak v jižní části Severního Irska v blízkosti hranic s Irskou republikou a turistům nabízí k prohlídce zbytek hradu z roku 1180, kostel sv. Patrika a radnici postavenou z červených cihel. V okolí Newry lze navštívit také několik dalších hradů.

Kromě různých měst a jejich památek mohou severoirské vlaky dovézt turisty i k několika přírodním zajímavostem. Tou nejkrásnější z nich je bezesporu tzv. Obrův chodník, který leží jen několik kilometrů od železniční stanice Portrush. Jmenovaný přírodní útvar leží na mořském pobřeží a tvoří jej desetitisíce různě vysokých šestibokých čedičových sloupů, které do sebe přesně zapadají. V okolí „Obrova chodníku“ se lze navíc také projít po nádherných okolních útesech.

Dopravní muzeum v Cultře názorně dokumentuje, že dvoupatrové prostředky městské hromadné dopravy mají na území Irska velkou tradici. To platí i pro kolejové vozy tažené koňmi.

Cultra – skanzen a dopravní muzeum

Přibližně dvacet minut jízdy vlakem potřebuje turista k tomu, aby se z Centra Belfastu přesunul k zajímavému muzeu, které používá dlouhé jméno Ulster Folk and Transport Museum. Při výstupu z moderní příměstské vlakové soupravy na železniční zastávce „Cultra“, která je umístěna v několik metrů hlubokém zářezu, člověka nejprve přepadnou pochybnosti, zdali stojí na správném místě. V bezprostředním okolí zastávky totiž není díky bujné vegetaci nic vidět. Pak si ale stačí všimnout šipek ukazujících směr k muzeu a hned je možné jít se seznamovat s historií života a dopravy v Severním Irsku.

Ačkoli to název přímo neprozrazuje, muzeum v Cultře tvoří vlastně dvě samostatná muzea, z nichž každé má svůj vlastní vchod. Nalevo od železniční trati (při pohledu ve směru jízdy vlaku z Belfastu) stojí budovy dopravního muzea a napravo v kopcích za silnicí se rozprostírá areál skanzenu historických budov.

V dopravní části muzea je pro návštěvníky připravena v několika halách celá řada zajímavých exponátů věnujících se různým dopravním oborům. Své zastoupení zde mají historické automobily, motocykly, kola, letadla a prostředky MHD. A právě u prostředků MHD neznalého člověka asi překvapí skutečnost, že mnoho z nich bylo kvůli zvýšení své přepravní kapacity konstruováno jako dvoupatrové. Je to patrné nejen na typických britských červených autobusech, ale také na tramvajích, trolejbusech a také tramvajových vozech tažených koňmi.

Vrcholem sbírky dopravního muzea je pochopitelně kolekce věnující se železniční dopravě. Tato expozice patří ve svém oboru k nejkrásnějším v Evropě. Své zastoupení zde mají parní lokomotivy, historické osobní i nákladní vozy, zabezpečovací zařízení, fotografie a různé dokumenty. Celá sbírka tak velmi pěkně ukazuje, jak se železnice vyvíjela od doby svého vzniku až po současnost.

Historický skanzen zabírá rozsáhlou plochu několika desítek hektarů a v prostředí parků, lesů a luk je zde mnoho zajímavých budov. Ty byly do Cultry převezeny z celé země a poté se podrobily pečlivé rekonstrukci. Návštěvník skanzenu má tak jedinečnou příležitost seznámit se s životem obyvatel Severního Irska v několika minulých stoletích. Zvlášť pěkné jsou domky reprezentující sídla různých řemeslníků.

Aby bylo krátké představení dopravního muzea a skanzenu v Cultře kompletní, zbývá ještě doplnit informace, že zde bývá otevřeno celoročně a každý den v týdnu. Otevírací doba se mění v závislosti na ročním období a dni v týdnu, a zpravidla začíná v 10 h v pracovních dnech a v sobotu a o nedělích v 11 hodin. Zavírací hodina je v letní sezóně stanovena na 18 h, ale v zimě se posouvá na 17 h nebo dokonce 16 h. Vstupné pro dospělého člověka je 5,50 britských liber, pro dítě 3,50 britských liber, za jednotlivý vstup buď do dopravní části muzea nebo do skanzenu. Těm, kteří chtějí vidět obě části muzea, se rozhodně vyplatí tzv. kombinovaná vstupenka, která stojí 7 britských liber pro dospělého a 4 britské libry pro dítě a která opravňuje ke vstupu do obou areálů muzea.

Několik postřehů na závěr

Pro všechny cestovatele, kteří budou do Severního Irska někdy v budoucnu směřovat, se na tomto místě vyplatí připojit několik užitečných rad a poznatků. V první řadě je nutné zdůraznit, že člověk nemusí mít téměř žádné obavy, že by se stal obětí náboženských konfliktů, které na některých místech země občas probíhají. Statistiky např. uvádějí, že za posledních 25 let nepokojů nebyl v Belfastu zabit nebo zajat jediný turista a že město je mnohem bezpečnější než většina velkoměst v USA. I přes příznivě vyhlížející statistiky se však jistá opatrnost přece jen vyplatí. Cestovatelé by se proto měli raději vyhýbat předměstím velkých měst, ve kterých občas řádí skupiny horlivých mladíků.

Z cestovatelského hlediska je Severní Irsko zemí relativně sympatickou, neboť ve všech turisticky významnějších místech dokonale fungují informační centra. Za přispění jejich zaměstnanců turisté vždy získají důležité informace a cenné rady pro svůj pobyt. Neocenitelnou výhodou země je také skutečnost, že z centra hlavního města Belfastu se dá ke všem zajímavým místům dostat v řádu několika desítek minut. Výjimkou je jen oblast v okolí města Londonderry a oblast v jihozápadní části země, kam může cesta z Belfastu trvat i několik hodin.

Na opravdový závěr tohoto povídání už jen zbývá připojit přání šťastné cesty pro všechny ty, kteří při svých výletech podlehnou neodolatelnému kouzlu výše popsané země a alespoň na chvíli si udělají zastávku na některém z výše uvedených míst.

LUBOŠ PEŘINA

Moderní motorové soupravy se míjejí na železniční trati z Belfastu do Angoru.
Foto: AUTOR (3x)