|
Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ |
|
|
Mohlo by se začít jednou vousatou anekdotou z časů reálného socialismu. Otázka: kolik je nepřátel komunismu? Odpověď: pět – jaro, léto, podzim, zima a imperialismus. Ano, mnohý nezdar či problém svaloval minulý systém buď na zločinné rejdy ideologického nepřítele, či na rozmary přírody. Zima byla příliš studená nebo léto zase příliš horké. A ve stylu režimních představitelů vysvětlovali potíže i kormidelníci socialistické železnice.
Časy se změnily, ovšem ani dnes nezůstala železnice ušetřena nepřejícníků. Nerekrutují se však již z řad ročních období nebo politických protivníků. Již z podstaty věci nemohou železnici fandit její konkurenti, kamarádem kolejové dopravy nebude proto ani automobilka, ani výrobce betonové směsi. Jsou to objektivní protivníci, dobře čitelní; železnice ví, co od nich může očekávat.
Čas od času se ale vynoří nepředpokládaný, téměř zákeřný nepřítel. Přesvědčili se o tom nedávno v Německu. Agentury přinesly zprávu o přerušení železničního provozu u města Oranienburg: na trať totiž spadl strom. Zasáhla likvidační četa, trať uvolnila a na řadu přišlo rutinní vyšetřování – co zavinilo pád dřeviny na koleje. A překvapení bylo na světě: jednalo se vlastně o podlý atentát. Strom se totiž neskácel věkem či hnilobou. Za všechno mohl – bobr. Tento jinak sympatický živočich si vyhlédl strom, stojící právě poblíž železnice a dal se do díla, jak mu velí pud. A jeho píle byla korunována úspěchem: strom se poroučel.
Agenturní zpráva neuvádí podrobnosti. Můžeme se tedy jen dohadovat, zda oranienburský bobr byl břídil, když jím nahryzaný strom padl jinam, než měl, či šlo o mimořádně poťouchlého jedince, toužícího uškodit železnici. Každopádně případ z Německa potvrdil, že seznam těch, kteří železnici nepřejí, není ještě zdaleka uzavřen.
 |