|
Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ |
|
|
Zdá se, že zadavatelé veřejné regionální dopravy se časem přesvědčí o pravdivosti starého přísloví, že totiž za málo peněz je málo muziky, případně že může být taky nekvalitní. Paradoxně je v tom utvrzuje nikoli společnost národní, ale přespolní. Na to zas máme jiné přísloví, že totiž ve své vlasti nikdo není prorokem.
Pravda je, že České dráhy mají za sebou – jako biblické faraonovy krávy – sedm let hubených, při nichž si při nejlepší vůli moderní nová vozidla prostě pořídit nemohly. Ztrátu zaviněnou podfinancováním dopravy ze strany krajů a státu zalepovaly ČD z výnosů nákladní dopravy.
Zatímco dopravci zahraniční mají za sebou sedm let tučných, s bohatými dotacemi, při kterých jim hravě zbývalo na výkřiky současné kolejové techniky. A tou se teď chlubí u nás, ač je vlastně pořídili za peníze jiného státu, jiných daňových poplatníků, jak se teď u nás hojně píše a říká.
Křížové financování, jak se eufemisticky nazývá zalepování děr v provozu, se vznikem dceřiné společnosti ČD Cargo skončilo. Co dál, České dráhy? Místo křížového financování se můžeme pokřižovat a pomodlit, aby nový způsob financování, na němž se kraje snad dohodnou se zahraničními dopravci, se staly brzy normou. Na té totiž naše firma nemůže prodělat.
Až se to stane, nebudeme mít hned na Desira; ale už o nich budeme moci reálně uvažovat. Nebudeme si muset o nich nechat jenom zdát.
 |