Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ | |
Naplňoval nás vždy pocit hrdosti a pýchy, že můžeme u takové organizace pracovat. A to vždy, když přijel rychlík Polonia, v němž bývaly vedle polského „hytláku“ řazeny vozy mnoha železničních správ – od PKP, přes ČSD, MÁV, CFR, JŽ, BDŽ, až po turecké TCDD.
Nebo zase u vídeňského rychlíku to byly vozy PKP, SŽD a OeBB, ale hlavně luxusní vozy společnosti Compagnie Internationale des Wagons Lits (CIWL), které byly nádherně tmavomodré, se zlatými písmeny a logem sdružení. V Přerově byl takový vlak „ozdoben“ některou naleštěnou pětasedmou nebo rudým ďáblem, což ještě dojem umocňovalo.
Vzpomínám si, že s kolegou Procházkou jsme jedné rodilé Přerovance hledali přípoj do Íránu, kde byla provdána a lékař jí, s nově narozeným dítětem, nedovolil cestovat letadlem. Jela nakonec výše vzpomenutou Polonií až do Istanbulu, kde se přepravila na nádraží Haydarpasa a pokračovala dál. Informační kancelář na prvním nástupišti přerovského nádraží mívala tehdy jízdní řády celé Evropy. Myslím, že v té době dráha fungovala lépe než dnes, kdy například jízdu přes Bulharsko, které přesto, že je členem EU, není možné absolvovat bez katastrofálního zpoždění. Osobně jsem si to několikrát vyzkoušel.
Nebo v dobách, když ještě jezdily okolo Nex-vlaky z Bulharska do Švédska nebo ostře sledované HD-vlaky se železnou rudou z Norska do Lince. Ono HD znamenalo, že jsou směrovány přes Horní Dvořiště. A posléze, když se v Přerově levém (přednádraží) dělaly vlaky s nádechem exotiky. Třeba celý vlak sestavený z nových cisteren vyrobených v NDR pro zákazníka na železnicích IRR nebo RAI, směrovaných přes Štúrovo, Szob, Biharkeresztés, Episcopia Bihor, Ruse, Svilengrad, Kapikule a dále do Turecka. Nebo v relaci Rusovce, Rajka se převážně vyskytovaly zásilky směřující dále přes Murakerestur, Kotoriba, či v relaci Komárno zase přes Gyekenyes a Koprivnicu.
Dodnes si ty přechody pamatuji a v duchu jsem si představoval, že ty zásilky nebo vlaky osobně doprovázím. Dnes už by to sice bylo i možné, zato neexistují tyto relace. A také nám název modrá armáda nepřipadal hanlivý, ba naopak. Nevím, zda mohou mít takový pocit i dnešní železničáři.