|
Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ |
|
|
|
Ondřej Kubala získal cenu nejlepšího mluvčího v oblasti komerční sféry už v loňském roce, letos vyhrál hlasování novinářů a byl mimořádně oceněn za mistrovský kus při informování o nehodě ve Studénce a stal se zároveň absolutním vítězem této soutěže, ve které hlasují novináři, odborníci z komunikace a byznysu i veřejnost.
Současný mluvčí Ministerstva dopravy Martin Kupka dostal cenu jako nejlepší mluvčí ústředních orgánů státní správy, za komerční organizace byl oceněn Jiří Chalupský z RWE Transgas a za samosprávu Jiří Wolf, mluvčí hlavního města Prahy. Do pomyslné síně slávy mluvčích vstoupil Ladislav Špaček, někdejší mluvčí bývalého prezidenta Václava Havla.
Z kterého z těch tří ocenění máte, Ondřeji, největší radost?
Rozhodně z hlasování novinářů. Je to pro nás důležitá zpětná vazba. Kdykoliv novinář od Českých drah něco potřebuje, vyjde mu naše firma vstříc. Ať jsou tři ráno nebo Štědrý den. Jsem rád, že servis, který novinářům poskytujeme, má smysl.
Znamená to, že je Ondřej Kubala nejlepším mluvčím v naší zemi?
To se moc hezky poslouchá, ale byl bych opatrnější. Neberte to jako cenu pro Ondřeje Kubalu. Je to cena pro celý tým tiskového oddělení. Střídáme se, doplňujeme se a každý z nás umí něco lépe než ostatní. Bez Radka Joklíka, Petra Šťáhlavského, Katky Šubové ani Petra Pošty bych to dělat nemohl. A také bychom toho moc neodkomunikovali bez lidí z provozu.
Jak to myslíte?
Čím lepší informace se nám podaří získat zevnitř firmy, tím je větší šance, že i nepříjemnost firma v médiích ustojí. Občas se stane malér, to víme všichni, a pak musí být České dráhy k veřejnosti v rámci možností co nejvíc otevřené a vstřícné. Žádné zatloukání problémů nic nevyřeší. Díky vlakovým četám, dispečerům, inspektorům RIBŽD, lidem ze stanic, z dep i třeba díky strojvedoucím získáváme informace, abychom mohli firmu hájit a aby zákazníci včas zjistili, co se v případě mimořádností děje. Právě železničáři v provozu jsou nakonec ti nejdůležitější, kteří ovlivní, jak se bude o firmě v médiích mluvit. Bez těchto informací by to nešlo.
Sám jste použil slovo malér. Kdy jste měl pocit, že něco prostě vyžehlit nepůjde?
Jsou situace, které nelze žehlit, situace, k nimž se musí firma postavit jednoznačně čelem. Je to třeba případ výpravčího z Bystřice u Benešova, který sloužil s 2,5 promile alkoholu v krvi a ze stanice ho odvezla přímo policie. Nebo loni, když porazil nad ránem po čarodějnicích vlak ve východních Čechách mladého muže a náš strojvedoucí s vlakvedoucím od nehody i s vlakem ujeli. On pak na následky zranění u trati v křoví zemřel. Takové chování obhájit v médiích sebelepší tiskové oddělení nemůže.
Tomu rozumím... Do Českých drah jste přišel z Radiožurnálu. Je třeba něco, co jste dříve jako novinář pranýřoval a teď to musíte hájit?
Zajímala mě především ekonomika. Věnoval jsem se často tématům obnovy vozového parku, investicím do nových souprav, technologiím, stavbám koridorů a podobně. Nebyl jsem investigativec, který řeší kauzy. Ale víte, v čem mají novináři pravdu? Někdy nám pořád ještě úplně nejde jednání s našimi zákazníky. Sám vidím, že většina těch, kteří přichází se zákazníky do styku, má profesionální chování a skvěle umí s cestujícími mluvit a komunikovat. A pořád se to zlepšuje. Ale občas se nám to nedaří. Úsměv přeci vůbec nic nestojí, tak proč jím šetřit?
Často vás na chodbě potkávám s telefonem u ucha. Kolik hovorů denně řeší mluvčí Českých drah?
Je to různé, když není žádná větší mimořádnost, je jich jen pár desítek. Když se ale někde srazíme, dokáže během jednoho tříminutového telefonátu na displeji mobilu naskákat i 11 nepřijatých hovorů. Jestli opravdu mobily škodí zdraví, mluvčí dopadnou jako sedláci u Chlumce.
Nedá mi to nezeptat se ještě na jednu věc, které si i železničáři všimli. Občas z úst lidí z tiskového slyšíme v médiích výrazy na dráze neobvyklé. Místo návěstidla užíváte semafor, dokonce jsem už zaregistrovala i vlak v zatáčce místo v oblouku. Proč nemluvíte „po železničářsku“?
Protože musíme drážní terminologii radikálně přizpůsobit laikům u obrazovky. Mluvíme hlavně k lidem, kteří o dráze vědí minimum a znají ji jen z toho, že občas jedou vlakem. Zkuste se na to podívat jejich očima. Sdělení, že návěstidlo návěstilo v oblouku Stůj, pro ně bude nesrozumitelné. Když řeknete, že na semaforu v zatáčce svítila červená, pochopí to. Dnešní média pracují s velkým zjednodušením skutečnosti a tempo informací se zrychluje. Všimněte si, že reportáže v rádiu i televizi jsou stále kratší. To znamená, že i my dostáváme stále menší prostor na vysvětlení problému. Když se nevejdeme s vyjádřením do pěti až deseti sekund, redaktor ho nepoužije. Bez zjednodušení a opuštění odborné drážní terminologie nemáme šanci.
 |