Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Ano, nádraží jsou různá. Příkladně velká a malá, nebo osobní a nákladní. A pak lze nádraží rozdělit na krásná a naopak taková, která té krásy mnoho nepobrala. Každý zná příklady na ta první a dokáže hbitě vyjmenovat i několik jejich pravých opaků. Ovšem označit konkrétní nádraží za krásné je počin poněkud ošidný: ono totiž těžko stanovit nějaká obecně platná kritéria pro krásu. Tu nádražní obzvláště.

Redaktoři amerického časopisu Newsweek si předsevzali, že problém nádražní krásy vyřeší. Jak jinak, než sestavením žebříčku nejkrásnějších vlakových nádraží na zeměkouli. I pro českého čtenáře je zajímavé zjištění, kteréže nádraží obstálo v přísném pohledu amerických žurnalistů. Navzdory českému neumístění je potěšující, že starý kontinent zabodovat dokázal. Především madridským nádražím Atocha, známým i mnoha našim turistům svou jedinečnou symbiózou strohých železničních prostor s neopakovatelnou atmosférou botanické zahrady. Vždyť kde jinde na světě najdete na nádraží 7000 exemplářů tropické flóry, tvořící domov ptákům, rybkám i želvám?

Na nádraží St. Pancras International v Londýně želvy a palmy nenajdeme. Americké hodnotitele však nemohl nechat chladnými zdejší bar, údajně nejdelší v Evropě. U rozměrů barového pultu však tahle londýnská železniční stanice nehodlá skončit: ještě letos se má její součástí stát i rozlehlá tržnice, zaplněná stánky s ovocem a zeleninou.

Zkrátka nepřišly v americké přehlídce ani jiné kontinenty. Favoritem Asie se v žebříčku stalo nádraží v Lahore v Pákistánu. Zdejší vlaková stanice představuje skutečně raritu. Když totiž Britové v tomto regionu upevňovali své panství, hledali odpověď na otázku, jak životně důležité nádraží ochránit před úkladným útokem. Problém vyřešili vskutku elegantně: postavili nádraží, které bylo současně i vojenským objektem. Nebo, chcete-li, pevností, sloužící i jako železniční stanice. Dodnes dochovaná architektura nádražní budovy v Lahore nezapře svoji původní fortifikační úlohu: vysoké věže, sloužící jako dělostřelecké střílny, nebo těžká vrata, umožňující hermetické uzavření všech nádražních prostor.

Naopak architektura staniční budovy nádraží Central Station v Maputu v africkém Mosambiku je armádnímu duchu na hony vzdálena. Spíše se jedná o palác, zdobený téměř filigránsky tepanými kovovými doplňky. Tahle skutečnost neudiví při zjištění, že projektantem budovy nebyl v roce 1910 nikdo jiný než Gustav Eiffel, tvůrce neopakovatelné pařížské dominanty.

Nádraží jsou skutečně různá. A je to právě různorodost jejich půvabů, která z nich dodnes činí urbanistické klenoty, které i v 21. století prokazují svoji estetickou hodnotu.

PAVEL SCHREIER

Původní nádražní hala se na madridské železniční stanici Atocha proměnila v kouzelný tropický svět s kavárničkami, lavičkami a oddechovými prostory.
Foto: AUTOR