Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Se skupinou „železničářů“, tedy železničních příznivců a fandů z ústavu sociální péče pro mentálně postižené muže, se známe asi pět let. Tenkrát nás poprvé pozvali prostřednictvím ředitele Domova Na Pustaji, kde ústav sídlí, na svůj „Den železničářů“. Od té doby se pravidelně, většinou dvakrát do roka, navštěvujeme, naposledy jsme byli pozváni na prosincovou Mikulášskou oslavu. A v pondělí 16. března přijeli naši kamarádi a pilní čtenáři Železničáře z Křešic na jarní návštěvu, tentokrát do Kolína.

Příjezd z Litoměřic do Kolína rychlíkem 715 v 10.38 h. Vše pečlivě zapisuje Rosťa Prekl – ředitel, kontroluje Pavel Radvan – generální ředitel.

Na své hosty čekám na nástupišti, přivítání je jako vždy srdečné a spontánní. Hned na úvod se mi povedl malý trapas. Se všemi devíti „kluky“ se znám a když mi paní Alenka – jejich vychovatelka s funkcí tiskové mluvčí – představuje neznámou tvář, tak reaguji: Tebe ještě neznám, ty jsi nový! Ale ouha: není to nový klient ústavu, ale nový vychovatel... No stalo se. Tímto se dodatečně sympatickému mladému muži, panu Pavlovi, ještě jednou omlouvám.

A začíná prohlídka. Kolín je velký železniční uzel. Říkáme si, které koleje vedou do Nymburka – to jsou ty na železničním mostu přes Labe. Potom koridorové koleje, které na jednu stranu vedou do Prahy a na druhou do Pardubic a dále. To známe, tudy jsme jeli na Slovensko! Z prvního nástupiště, na kterém stojíme, můžeme jet směr Uhlířské Janovice a na Sázavu do Ledečka. Už tu stojí motoráček. Koleje jsou nové, nástupiště po opravě, podchod s krásnou dlažbou. To vše chválíme, ale na místě je také otázka Pavla – generála: Evičko, když je to tak hezký, proč už to někdo počmáral? Najednou nevím co říct. Zatracení sprejeři.

Jdeme dál. Prohlížíme si novou výpravní budovu vedle nádražní budovy. Naši „nádražáci“ všechno vědí: Tady budou výpravčí na počítači řídit celou dopravu!

Podejdeme trať, vyjdeme na starý kamenný most přes Labe, a pozorujeme řeku. Vody je hodně, snad nehrozí zase povodně. Z mostu se dá sejít po schodech dolů k řece a podél řeky po nové cyklostezce podél Labe. Máme štěstí na počasí, sluníčko nám svítí na cestu.

Přes řeku vidíme trať, jezdí hodně vlaků. Dokonce Pendolino. To je radosti! Také nákladní vlaky s novými auty z automobilky TPCA u Kolína. Po nové lávce přes řeku přicházíme na Kmochův ostrov. Škoda, že nemáme rohlíky, nakrmili bychom krásné labutě. Fotíme se u busty Františka Kmocha a je zde Milan Kováč, který krásně zpívá, tak si i notujeme známou píseň Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině… Mimochodem, to jsem ještě nevěděla, Milan v pěvecké soutěži Doremi skončil na druhém místě.

A už jsme na zrekonstruované zastávce směr Praha, kde je zajímavě řešen přechod přes trať. Z prostorových důvodů je tu vybudován takový šnek, zvaný rondel. Škoda, že ještě není zprovozněn. To by byla hezká fotka. Po takové túře nám ale pořádně vyhládlo a tak poobědváme v blízké restauraci Amerikán. Prostředí nic moc, ale jídlo bylo dobré.

Posíleni se vydáváme ještě prohlédnout krásné náměstí, Kouřimskou ulicí vyšplháme (pak že je Kolín v rovině) ke kostelu sv. Bartoloměje. Krásná gotická stavba. Okolo divadla dolů směrem k hlavnímu nádraží. Ještě narážíme na lákadlo, které nemůžeme vynechat: nové obchodní centrum Futurum. Mají tu eskalátory, které vedou dolů, do prostorného parkoviště. Hádejte, kolikrát někteří „naši“ jeli? Hodněkrát.

Cestu za poznáním Kolína končíme v cukrárně nad dobrým kafíčkem.

Dostala jsem dárky – pletené košíčky, budou tvořit výzdobu v redakci. Od kamaráda Milana ještě obrázek.

Přijímáme pozvání pro redakci na červen, kdy bude v Křešicích velká akce. Přijedeme slavit již 45. výročí založení tohoto krásného Domova na Pustaji. Ať je tam stále veselo.

EVA BALÍKOVÁ

Protože jsme navštívili Kolín, fotíme se na Kmochově ostrově u busty slavného kolínského rodáka Františka Kmocha, zakladatele dechové hudby. Zleva Milan Kováč, za ním Petr Burian, před nimi Zdeněk Veselý, Josef Jakovec, František Netík (v čepici), úplně vzadu Pavel Švihlík, před ním Pavel Vilím, v hnědé bundě Rosťa Prekl a před nimi Pavel Radvan.
Foto: AUTORKA