|
Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ |
|
|
|
Ostrava
Je úterý 6. ledna ráno. Venku mrzne, až praští, je devět pod nulou. Teple se oblékám a spěchám na vybraný spoj IC 583 Bohemia s odjezdem z Prahy hlavního nádraží v 6.09 h. Do odjezdu zbývá 10 minut. Nastupuji. Je zde málo cestujících, a tak si vybírám místo k sezení, je mi vedro, odkládám kabát.
Je 6.09 h nic se neděje, kouknu z okna. Na informační tabuli je oznámení, že budeme mít 10 min. zpoždění.
Je 6.19 h a nic se neděje. Začíná mi být zima. Ono se to zlepší, myslím si. Je 6.25 h, stále nic, konečně v 6.30 h vyrážíme: Vršovice, Malešice, Běchovice…, zima mi je čím dál tím větší.
Stále odolávám. Klánovice, Úvaly... rozhlížím se po ostatních cestujících, jsou v kabátech. Asi jsem to přehnala, ale stále odolávám, i když se to ve mně už pere. Vzít si kabát nebo vydržet. Vydržím...
Dobrý den…, á kontrola jízdenek, říkám si, ale průvodčí pokračuje, je v mých letech, teple oblečen s úsměvem ve tváři,... velmi se vám omlouvám za zpoždění a že souprava netopí, nestihlo se to, ale věřte, za chviličku bude teploučko, stále ševelí. Vzpomenu si na slogan „Jsme tu pro Vás“ – no bezva.
Žádné teplo stále necítím, klimatizace je nastavena, fičí studený vzduch, od okna táhne. Nevydržela jsem, beru si kabát a balím se do něj. Je mi krásně teplo, usínám ….
Něco bručí z rozhlasu, jsme v České Třebové, teplo vypadá jinak, hlavně, že jedem. Cesta ubíhá v klidu, krajina je krásně zasněžená, no prostě idylka, až na tu zimu.
Stanice Studénka, začínám se rozehřívat, už i k nám dorazilo teplo, škoda jen, že za 20 minut musím vystupovat. Do Ostravy přijíždíme o pár minut později, i to teplo už je ve vlaku, škoda, musím vystoupit do mrazu.
A co mě čeká až pojedu odpoledne zpět? přemýšlím si, snad bude teplo …
Na cestu zpět jsem si vybrala vlak EC 142 Odra s odjezdem z Ostravy v 16.01 h, sedám si k oknu. Zdá se mi, že je teplo, pracuji na notebooku a cesta docela dobře ubíhá. Mám mokrou tašku, jak to? divím se. Rozhlížím se, okna netěsní, v levém horním rohu je navátý sníh. Je mi dlouhá chvíle, jdu se projít po vlaku.
Některé vozy topí, některé pouze hřejí. Ve voze pro matky s dětmi něco píská a nedovřenými dveřmi fouká do chodbičky sníh. Měla jsem si vzít brusle, určitě bych je tam využila, napadá mě při šlápnutí na podlahu... Dětem to asi vyhovuje...
Dám se do řeči s vlakvedoucím, vysvětluje mi, že dveře nejdou dovřít a ten randál způsobuje vyřazené blokování – prý se dveře samy otevírají a jediná možnost, jak je udržet v přivřeném (ale ne zavřeném) stavu je, že se vyřadí jejich blokování... Zvláštní, myslela jsem si, že blokování dveří slouží proti otevření, a ne proti zavření... Ale názorně vidím, že když se blokování vypne (a přestane ono pískání), tak se dveře samy naplno otevřou... Holt, nejsem češtinář, ani technik, mám v hlavě zmatek...
Stejně tak nerozumím tomu, proč na mezinárodním vlaku je první třída zamčená a zhasnutá. To ale po krátké exkurzi pochopím – na sedadlech pod okny jsou hromádky sněhu, topení snad žádné... Zlatá vytopená dvojka s koženkou, ještěže jsem neutrácela za první třídu... Do Prahy dorazíme naštěstí včas...
Plzeň
Středa 7. ledna ráno. Cestou na peron si uvědomím, že jak předchozí den, tak i dnes, jedou všechny nové eskalátory na nádraží naplno, i když po nich projde cestující jen občas. Například v metru některé jezdící schody bez cestujících zpomalují, až zastaví, a pak se spustí, až je někdo potřebuje. Šetří to elektřinu, té je ale asi na hlavním nádraží v Praze dost... Zvláštní. Stejně jako informační tabule v hale, která nefunguje a cestující jsou odkázáni na monitory s podstatně menším písmem. Naštěstí jsem svůj vlak našla...
Poučena z cesty do Ostravy procházím soupravu a hledám topící vůz. Ve služebním voze je na podlaze opět menší kluziště. Že by nová tradice? Příště si vezmu ty brusle...
Jeden (opravdu) topící vůz jsem našla, ale chce se mi zvracet... Z pachu moči linoucího se celým vozem se mi dělá špatně... Prý za to dráha nemůže, musel to udělat cestující, vzpomínám na zdůvodnění šéfů drah, které jsem kdysi četla.
Ale pochybuji, že ještě před vyjetím z Prahy, kde vlak začíná jízdu, vůbec někdo na záchodě byl – ve stanici přece nelze... Nebo lze? Přemýšlím... Najednou se leknu – asi jsem si sedla do špatného vlaku, měli jsme odjet v 8.11 h, je dvacet pryč a nic. Kouknu na tabuli a vidím, že máme zase zpoždění. Krátce před půl se náš rychlík 754 do Františkových Lázní dává do pohybu...
Asi ale budu jediná, komu zpoždění nevadilo – díky němu jsem totiž ušetřila. Původně jsem chtěla od plzeňského nádraží jet trolejbusem, protože se mi nechtělo 20 minut čekat na vlak, který jede na Jižní předměstí, odkud to mám kousek... Takhle v Plzni jen přebíhám do narvaného motoráku a hned jedeme...
Cestou z Plzně jsem použila rychlík číslo 759. Opět jsem prošla soupravu, abych našla nejlépe topící vůz. Cesta byla proti jízdě z Ostravy nezajímavá, přijeli jsme včas. Jen ty eskalátory v Praze mi pořád vrtají hlavou – jak to, že si toho nikdo nevšiml, že stále jedou? Asi poslanci strany zelených nejezdí vlakem, i když ho mají zadarmo. Určitě by se úsporným režimem eskalátorů ušetřilo víc elektřiny než při výměně žárovek v lustrech Pražského hradu....
Brno
Je pátek 9. ledna, jedu s ČD do Brna, tentokrát z Holešovic, vlakem EC 273 Jaroslav Hašek, venku je mínus devět. Cestou na vlak mě překvapí velký nápis „Nádraží Franze Kafky“. O 30 metrů dál na stejné ceduli je toto označení pečlivě zalepeno. Asi tam řádili vandalové, přemýšlím. Přemýšlím, proč to neodlepí... Míjím bezdomovce a jdu přímo k vlaku – procházím soupravu, tam, kde je nejtepleji, zůstávám. Cesta proběhla příjemně.
Vyřídila jsem si své záležitosti a na cestu zpět jsem si vybrala vlak EC 272, opět Jarda Hašek, z Brna v 17.41 hodin. Paráda, vlak má jen 5 min. zpoždění, a to jede až z Budapešti. Jásám. Zima leze za nehty. Můj vagon je až na konci soupravy, je tam teplo i lidiček je málo. Cesta pěkně ubíhá, čtu si, poslouchám hudbu z MP3.
Venku je tma, kouknu z okna, už jsme v Pardubicích. Za chvíli bude Praha, … dám si dobrou večeři, teplou koupel, …tak si sním, protože jsem se přes den odbyla jen jídlem z asijského bistra.
Jedem, a to je to hlavní. Už toho cestování mám dost a víkend klepe na dveře.
Zastavujeme, já si naivně myslím, že v Kolíně. Nic se neděje. Kouknu na hodinky, je 19.45 h. Z vlakového rozhlasu se ozývá: Pozor, vážení cestující…, to snad není pravda, asi se zase něco děje... pro poruchu lokomotivy musíme čekat asi 60 minut…, kouknu z okna, nějaké nádražní budovy, koleje, všude sníh. Hlas z rozhlasu pokračuje a já ho zase vnímám…, pozor hřímá hlas z rozhlasu, kdo chce, za 3 minuty jede osobní vlak do Kolína… vzpomínám si na večerníček s medvědy, ti byli taky od Kolína... Kdo chce, ať si přestoupí!
Nic, nikdo se ani nehne, všichni začínají volat a psát SMS, připadám si jak v newsroomu. Ozývá se opět hlas z rozhlasu, ...asi už jede nová lokomotiva, myslím si, ...ještě vás chci upozornit, moc nevětrejte za chvíli nebude čím topit.
No to je pecka!
Pozor, znovu se ozývá anonym z rozhlasu, asi za 10 minut tu mimořádně zastaví rychlík do Prahy, ...opět koukám na hodinky je 20.10 h..., kdo potřebuje do Prahy (no to je jasný, asi všichni), ať si přestoupí!
Začíná být živo, všichni vstávají a hurá z vlaku ven..., z rozhlasu stále zní hlas... z 2. nástupiště odjede vlak na Prahu, použijte podchodu...
Rychle se oblékám a jdu s davem směr východ. No jo, ale kam vystoupit, dveře vlevo i vpravo jsou otevřené. Rychle se rozhodnout. Zkoušíme směr vpravo. Byl to dobrý nápad. Můj vagon ale nestojí u nástupiště, nevešel se do stanice. Je to pěkná výška. Žádám o pomoc, nějak vyskakuji. Hurá, přežila jsem to, vidím nápis stanice. Jsme v Řečanech nad Labem. Stále jdu za davem, podchod, 2. nástupiště a nový vlak.
Ani nevím, čím jedu, ale hlavně, že jedu, procházím vlak, našla jsem si místo.
Je 20.20 h, vyrážíme. V kupé je muž a žena, oba Slováci, dali jsme se do hovoru, dozvídám se, že vlak, který se nás ujal, je Ex 126 Fatra ze Žiliny s příjezdem do Prahy ve 20.54 h.
Pak už se celkem nic neděje, cesta příjemně uběhla v milé společnosti, na hlavní nádraží přijíždím kolem 21.30 h. Při pohledu na stále neúnavné eskalátory na pražském hlavním nádraží jsem ráda, že má cesta dnes již končí... ale přece jen mě to nedá, mám na mysli, že v pondělí jedu do Budějic…
České Budějovice
Pondělí 12. ledna, mezinárodní vlak EuroCity Jože Plečnik. Procházím soupravu a přemýšlím: stará ledová koženka, stará topící koženka nebo vlažný (evidentně ne český) vůz? První volbu zamítám, volím třetí možnost. Přemýšlím, jak někdo vůbec může do soupravy zařadit netopící vagon, sice podle cedule nejel až do Salzburku, ale jen do Budějovic. Asi je to jen pro tuzemce, ale to už je lepší jít pěšky, to se člověk aspoň zahřeje. I když – kdybych si bývala vzala ony brusle, možná bych se na chodbičce toho vozu trochu rozehřála...
Cestou na jih dumám nad tím, jaký má smysl vozit netopící vůz, když v něm stejně nikdo nepojede. Vždyť se jen zbytečně opotřebují koleje, i kola toho vozu, a rozjezdy s tím mnohatunovým kolosem taky určitě spotřebují spoustu elektriky navíc... Možná ale méně, než ty pražské eskalátory, určitě jedou i v noci... Usínám, za chvíli jsme v Budějovicích.
Cestou zpět mě v rychlíku číslo 642 kontroloval revizor. Ani jsem nevěděla, že ještě existují. V Táboře obdivuji nové žlutozelené motorové vozy, ale jak jsem se dověděla, je v nich během jízdy příšerný hluk, prý zlaté staré motoráky... To u nás v kupé bylo relativně ticho. Až do toho Tábora, pak už jsem v kupé nebyla sama.... Do Prahy příjezd včas. Druhý den se prý na stejné trati srazil rychlík s nákladním vlakem. Ještě, že mi už skončila platnost jízdenky...
Na závěr
Asi těžko bych zhodnotila, zda se úroveň služeb ČD zlepšila. Staré koženky, které si pamatuji na obyčejných rychlících, se dnes prohánějí na vlacích (prý) vyšší kvality. Aspoň (některé z nich) topí. V létě by to mohlo být docela fajn. Na zpoždění v desítkách minut jsem narazila při každé jízdě (u jiných vlaků, naštěstí). V duchu jsem nezáviděla průvodčím a vlakvedoucím, musí mít ocelové zdraví – prochází přes přetopené vozy do těch vymrzlých několikrát do hodiny.
Že bych cestu vlakem někomu doporučila, to rozhodně ne, na druhou stranu bych nikoho od ní neodrazovala. Stačí si jen najít vůz, který topí, a nesedět u okna. Negativní ani pozitivní dojem z cesty nemám...
Redakce požádala o stanovisko nově instalovaného náměstka generálního ředitele pro osobní dopravu Ing. Antonína Blažka, který autorce odpověděl:
Se zájmem jsem si přečetl Vaše zážitky při cestování vlaky Českých drah, a. s. Pohled cestující – zákaznice je pro nás velice důležitým prvkem zpětné vazby, který nám pomáhá zlepšovat naše služby.
Jak sama píšete, v době Vašich cest panovalo extrémně chladné počasí, které mělo vliv jak na pravidelnost dopravy, tak na zvýšený počet technických závad na vozech, které jsou více než 30 let staré. Míra opotřebení a potřeba zkracování doby obratů souprav se negativním způsobem odráží mimo jiné i na častějším výskytu poruch na topení. Bez značných investičních nákladů nelze tyto nedostatky odstranit. Nejedná se v tomto případě o neochotu ze strany ČD zlepšit současné podmínky cestování, ale především o reálné investiční možnosti Českých drah.
Na počátku ledna se naše společnost potýkala i s vážným nedostatkem osobních vozů pro vlaky vyšší kvality způsobené zpožděním dodávky rekonstruovaných vozů pro spoje IC, EC. S těmi bylo počítáno již na počátku platnosti nového jízdního řádu. V té chvíli nám nezbývala jiná možnost, než nasadit záložní vozy. Ty sice zcela nesplňovaly kritéria požadované kvality, nicméně pokud bychom nepřistoupili k tomuto kroku, museli bychom některé spoje zcela odřeknout. Tento fakt nás velice mrzí a doufáme, že přijatá opatření nedovolí opakování této nepříjemné situace.
Chápeme, že jakékoliv zpoždění má negativní vliv na vnímání námi dodávané služby. Ačkoliv naše záznamy prozrazují, že ve většině případů dopravíme zákazníka včas a nebo jen s minimálním zdržením, stačí jedno větší zpoždění k celkově negativnímu hodnocení ze strany cestujících. Dovolte, abych uvedl konkrétní výši zpoždění u Vámi uváděných spojů: 6 krát do 10 min. zpoždění, 1x 12 minut a jednou 60 minut z důvodů poruchy hnacího vozidla.
Závěrem bych chtěl podotknout, že některé nedostatky se nám podařilo již odstranit. Zlepšilo se např. dodržování plánovaného řazení nasazování modernizovaných vozů na vlaky vyšší kvality, či zajištění ochrany odstavených vozů proti výskytu nepřizpůsobivých osob. Jiná opatření jsou ve fázi řešení – výměna těsnění oken, výměna baterií na vozech nebo úpravy interiéru vozů.
 |