Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Začátkem let osmdesátých rozhodl se Kim Ir-Sen – tehdejší představitel severní Koreje, že poctí návštěvou spřátelené socialistické státníky. To by celkem nikoho moc nevzrušovalo, tehdejší soudruzi se spolu líbali na různých letištích každou chvíli, ale tenhle se jako na potvoru bál letadlem. Ale cestovat chtěl, on už to byl dědek nad hrobem, a tak si patrně chtěl ještě trochu užít té slávy a jásotu. A tak se rozhodl pro vlak.

Vlak to však nebyl ledajaký, měl speciální osobní vozy vlastní severokorejské konstrukce, velké a masivní, pochopitelně s vlastní kuchyní, salonkem pro přijímání VIP hostů a také ložnice pochopitelně nechyběly jak pro potentáta, tak pro jeho personál. Vezl s sebou i vlastní ochranku, kuchaře a v neposlední řadě i dívenky, co se o něj staraly. Jak moc se staraly, to nevím, jak už jsem předeslal, byl to už dědek a viagra tenkrát ještě neexistovala... Ale kočky to byly výstavní, to musím potvrdit, viděl jsem je vykukovat z vlaku.

No, to jen tak do úvodu, abyste se dostali alespoň trochu do obrazu.

Tak si nás (tehdejší náčelníky nácestných stanic trati Děčín východ–Mělník) pozval náčelník PO Ústí na kobereček, a vzhledem k tomu, že jinak zrovna naši společnost nevyhledával, bylo jasné, že jde o něco mimořádného. No a také bylo, to jsme jen zírali, a že jsme byli už na něco zvyklí!

Všichni jsme vyfasovali proti podpisu severokorejskou vlajku, k ní pochopitelně osobní zodpovědnost za její použití a instrukce, ze kterých se točila hlava. Co si tak vzpomínám, tak v Boleticích měl ten slavný vlak s Kim Irem projet nejvyšší rychlostí, protože šéf rozhodl, že toto nádraží by oku spřáteleného státníka nemuselo lahodit. Naopak ve Velkém Březně měli jet pomalu a na peroně měli nějací lidoví umělci v krojích předvádět tanečky. Střekov (hlavně jeho tehdy olezlá omítka) se měl po celé délce třetí koleje zakrýt dobře natřenými „wapy“ a vlak plnou rychlostí projet po první, v Sebuzíně zase měli tančit, ve Velkých Žernosekách projet, v Litoměřicích na městě pionýři a tanečníci, neb tam měl na 5 minut zastavit a davu pokynout, a tak dále až do Mělníka. Ob stanici sláva, ob stanici projet, aby se ten vlak také někam dostal. Pochopitelně vše bylo tajné, nejtajnější, jak mohlo být, a prý, soudruzi náčelníci, zařiďte to!

Tak jsme šli zařizovat. Já byl tenkrát ve Velkých Žernosekách, tak jsem si s tím až tak hlavu nelámal, protože u nás to mělo dle plánu projet rychle, žádný odzemek či obkročák nebyl na pořadu dne, tak jsem ani ochotníky shánět nemusel. Ono i tak s tím byly problémy, protože mimořádná revize kolejí a výhybek musela být 6 hodin před průjezdem vlaku, a ten jel dle plánu v deset dopoledne. Tak jsme s traťmistrem šlapali ve čtyři ráno po kolejích, ještě byla tma. Do uniforem byly nařízeny bílé košile systémem ber, kde ber, protože se tenkrát fasovaly jen modré. Vzpomínám si, jak můj výpravčí přišel v bílé košilce i s fižím z tanečních, protože nic jiného neměl; prostě nóbl elegán.

Vlaky byly naplánovány tři: předvoj s deseti osobními vozy, po něm hlavní vlak s Kimem a jeho korejskou parádou a závoj, zase s deseti osobními vozy. Vlaky měly jet po deseti minutách za sebou a po předvoji musely výhybky a zabezpečovací zařízení zůstat ve stejné poloze, aby se teroristický (tenkrát to byl myslím ještě imperialistický) útok co možná eliminoval.

Proto také ten předvoj a závoj, kdyby někdo chtěl na Kima něco pustit ať už zepředu nebo zezadu, tak tyto vlaky to měly chytit. Nad hlavním vlakem letěl bojový vrtulník, no prostě zajištění, které by dnes asi bral i Obama, když se k nám přijel mrknout.

Jak už jsem předeslal, vše bylo úžasně utajené, proto mne dost překvapilo, když se asi v 9.45 h přihrnul učitel z místní školy s padesáti krojovanými pionýry a ptal se, zda na tu slávu nepřišli pozdě, protože jim tam někdo poslal jízdní řád toho Korejce... Inu utajení fungovalo i za komunistů zhruba jako teď, u nás se věci zrovna moc nemění.

Ale ať to nenapínám, asi v 9.50 h jsem zvedl u sebe v kanclu telefon, na druhém konci náčelník TD Litoměřice a vzrušeným hlasem mi sdělil, že hlavní vlak v Litoměřicích na městě může projet jen po druhé traťové koleji, že to právě doměřili a při plánované jízdě po první traťové tam ten slavný korejský vlak urve o hranu nástupiště své atypické stupačky a tím možná i vykolejí..

V tu chvíli jsem mohl půlkami klidně štípat šestku drát, protože mi bylo jasné, že kriminál je blízko. Tytéž pocity měl určitě i ten náčelník TD Litoměřice, neboť soudruzi by to sice pokud možno před světem zatloukli, ale rozhodně si nikdo z nás nechtěl potom pokecat s příslušníky StB a následně pak s prokurátorem a soudcem.

Ještě pro ty, kdo neví: zastávka Litoměřice město je hned další štace za Velkými Žernosekami a až do Litoměřic dolního byl pak jednosměrný autoblok. Předvoj to měl pochopitelně nalinkováno po správné a tak výpravčí i s dopravním kontrolorem jen zírali, když jsem vlítl do dopravy a shodil postavený odjezd na červenou.

Váhat se nedalo, předvoj se blížil k vjezdu a fíra ještě na poslední chvíli uviděl žlutou na vjezdu. V rychlosti jsem vše vysvětlil výpravčímu i tomu dopravnímu a mazal „vítat“ první vlak, který právě zastavoval.

Pionýři hulákali hurá v domnění, že už je to Kim, ale tak to chodilo. Z mašiny vykoukl náčelník oddělení 11 a hned mne volal k sobě. Když jsem mu sdělil důvod zastavení, tak jsem poprvé v životě uviděl někoho během dvou vteřin úplně zežloutnout. Tedy kam se hrabe hepatitida typu A, B a C dohromady, ten byl žlutější než káčátko. Asi už se viděl v kriminále, já nevím, ale vzalo ho to víc než prve mne. Tak jsem ho ujistil, že během minutky jedeme dál, i když po druhé traťové, a mazal jsem zpět.

Výpravčí mezitím postavil vlakovou cestu po nesprávné koleji, zajistil tlačítkem závory, nabídnul vlak do Litoměřic a jelo se.

Po chvilce vjel vlak s Kim Irem a situace se prakticky opakovala, tedy alespoň vysvětlování náčelníkovi PO, který byl na mašině. Ten se ale až tak nevyděsil, přece jen kandidáta ÚV KSČ už by Husák jen tak zavřít nedal, jako to dělal dříve Gottwald. Řekl jen dobrá, tak ať to dlouho netrvá, a nějakým telefonem na mašině to poslal dál.

Doprovodný vrtulník to zastavení asi nečekal, tak letěl dál k Litoměřicím a pak se obloukem vrátil a dělal kravál nad vlakem. Další kravál k tomu dělali ti nepozvaní pionýři a sám Kim stáhl okénko a milostivě pokynul, v domnění, že to zastavení je součást programu.

Nenápadní civilisté, co se před tím jen tak poflakovali po nádraží, najednou vytáhli samopaly vzor škorpion a tvářili se výhrůžně. To už ale měl výpravčí odhlášku za předvojem, vlakovou cestu postavenou a vlak jel dál a Kim se usmíval a byl přesvědčen, že byl v Litoměřicích a zhlédl kulturní dědictví národa českého. Stejně tam čuměl v Žernosekách dobře deset minut, než přišla ta odhláška, a i když Kim to neprokoukl, tak soudruzi přítomní na předvoji a závoji (ten to časově pochopitelně odnesl také) to nesli značně nelibě.

A tak byl brzy potom z Velkých Žernosek do Litoměřic dolního postaven obousměrný autoblok, aby se ostuda nemohla opakovat, ale po zkušenostech s Kimem už tam žádný státník stejně nejel, všechno to jezdilo po levém břehu Labe. Tím vynikal hlavně východoněmecký státník Erich Honecker, ten si tam zajezdil dost a dost. No, on tehdy také koloval takový vtip, jak prý se poznají hodní východní Němci od těch zlých západních: ti východní prý u Stalingradu stříleli pouze do vzduchu...

Poučení? Asi že všechno zlé je k něčemu dobré, a já tehdy pochopil, že i když ti nahoře organizují třeba i s nejvyšším nasazením, realizace je zase jen na těch dole. Ještě aby si to uvědomili také „ti nahoře...“

PETR HALDA