Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

NA NÁBŘEŽÍ V KORINTU. Kouzelná krajina a vzpomínky na antickou tradici se tady na každém kroku snoubí s působivou modernou.

ecko je považováno za kolébku evropské civilizace. Oprávněně: památky kultury, která odkojila starý kontinent svou životodárnou silou, tady najdeme doslova na každém kroku. Země však může turistovi nabídnout ještě víc. Třeba nevšední železnice.

ISTHMIJSKÁ ŠÍJE. Cesta pro lodě z moře do moře.

Většinu zhmotnělých dějin starověku spatříme v jižní části Řecka, na Peloponésu. Tento původně poloostrov prošel zásadní proměnou v roce 1893 a postaral se o ni košický rodák Vojtech Gester. Podle jeho projektu byla takzvaná isthmijská šíje, spojující Peloponés s pevninským Řeckem, prokopána přes šest kilometrů dlouhým a téměř osmdesát metrů hlubokým kanálem. Z Peloponésu se tím stal ostrov, který u města Korint spojují s pevninou tři mosty – dva silniční a jeden železniční.

Úzké evropské prvenství

Tudy se dostaly na Peloponés koleje. Stalo se tak v polovině osmdesátých let 19. století, a to v podobě železnice z přístavu Pireus přes Atény a Korint do přístavu Patra. Náročnému terénu se železniční společnost rozhodla čelit použitím úzkého, metrového rozchodu.

Postupem času vyrostla na Peloponésu síť úzkokolejných tratí, která na počátku devadesátých let minulého století dosáhla délky 700 kilometrů, což znamenalo bezkonkurenční evropské prvenství.

Ovšem úzký rozchod, byť rekordního rozsahu, přinesl problémy. Především v přepravě zboží, kde výkony výrazně pokulhávaly za silniční konkurencí. Státní železniční dopravce OSE proto v polovině devadesátých let oznámil velkorysý plán: metrový rozchod ustoupí na Peloponésu klasickému a hlavní osa z Pirea přes Korint do Patry dostane elektrifikovanou dvoukolejnou podobu.

Překvapivě svižná jízda

První etapa tohoto záměru se již zrealizovala a „normální“ vlaky (zatím v dieselové trakci) jezdí z Atén několik kilometrů za Korint, až do stanice Kiató. Tady je konečná klasického rozchodu; u staniční budovy čeká na cestující starší úzkorozchodný motorák, který má před sebou dlouhou cestu do půlmilionového přístavu Patra.

Cestující, navyklý na ploužící se vlaky českých úzkorozchodek, nevychází z údivu: jízda je svižná, mnohde se rychlost blíží sedmdesátce. Jsou vidět hrubé stavby nových mostů, mohutné zárubní zdi či upravovaná široká pláň – tedy známky nastupující moderní železnice. Stará trať však vytrvale kopíruje pobřeží – pohledy na protilehlou hornatou řeckou pevninu jsou uchvacující.

Peloponéský vláček

I seznámení s konečnou stanicí je zajímavé. Nádraží Patra, stěsnané mezi osobní přístav a rušnou městskou komunikaci, si vystačí jen s dvěma kolejemi. Kotvící zámořské kolosy, které se do výšky vyrovnají sídlištním panelákům, pohrdlivě shlížejí na železniční hemžení, které vypukne u každého vlaku.

Cesta po kolejích z Atén do Patry jistě nezklame nikoho. Peloponés si však pro milovníky vlakového cestování přichystal i jednu zcela mimořádnou lahůdku. Kdo si stačil prohlédnout zdejší antické památky, pokochal se krásou byzantských kostelíků a absolvoval výšlap po místních horách, má před sebou ještě bonbónek: železnici, ne nepodobnou švýcarským horským dráhám.

Dráha Diakopto–Kalavryta je totiž nejen úzkorozchodná (750 milimetrů), ale také částečně ozubnicová (systém Abt). Její výchozí stanice, přímořské Diakopto, leží na půl cesty mezi Korintem a Patrou. Na zdejším nádraží stačí přejít na opačnou stranu nástupiště a přivítá vás kolej, končící po dvaadvaceti kilometrech ve výšce 720 metrů nad mořem. Cestu si vláček razí údolím divoké říčky Vouraikós, a nejde mu to právě lehce: sklony na ozubnicovém úseku dosahují hodnoty 145 promile.

Diesel v netradičním provedení

Tahle výjimečná dráha tady existuje od roku 1896 a původní provoz byl pochopitelně parní. V roce 1955 nastoupila dieselová trakce ve značně netradičním provedení: mezi motorový a řídicí vůz byl zařazen agregátový vůz, který vyráběl elektrický proud. Před pěti lety objednaly řecké dráhy čtyři nové třídílné motorové vlaky, nyní postupně zařazované do provozu.

Cestování vlaky i vláčky po Peloponésu rozhodně nezklame nikoho. Od návštěvníka to vyžaduje velkoryse opustit středoevropské představy o ideální železnici a akceptovat balkánskou realitu. Ne vždy je totiž jízdní řád pravidlem a čas tady nehraje zásadní roli.

JAKOU ZVOLIT CESTU
1.	Pro dobrodruhy.
	Pokud máte dobrodružnou povahu, vydejte se vlakem přes Budapešť, Bělehrad a Soluň do Atén. Z hlavního města pojedete směrem na Kiató.
2.	Pro realisty.
	V případě, že o nějaké velké dobrodružství nestojíte, zvolte pro cestu do Atén letadlo. Pak přesedněte na vlak a opět se vydáte směrem na Kiató.
3.	Pro romantiky.
	Romantické duše by neměly při cestě do Řecka vynechat nádhernou Itálii. Vlakem se vydejte do italského Brindisi, trajektem se přemístěte do Patry, pokračujte vlakem do Kiató.

Nové korintské nádraží dokáže jistě každého zaujmout.	Ozubnicová pamětnice jako pomník na nádraží v Diakoptu.
Foto: autor

PAVEL SCHREIER