Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ | |
Co nabízí známá žitavská úzkorozchodná dráha? Jeli jsme se přesvědčit na vlastní oči.
Chvilku po tom, co jsme do Žitavy dorazili, přijela z depa souprava tažená parní lokomotivou řady 99. Kromě historických vozů DR (s již méně historickými dřevěnými lavicemi) byl ve vlaku zařazen také otevřený vůz, zdejší novinka. Rovněž lokomotiva je muzejní, běžně provozovaná na topný olej. V této se však topí uhlím.
Trať vede přes normálně rozchodné zhlaví, za zastávkou Zittau Hp podjíždí libereckou trať a vrací se do města. Poblíž stanice Zittau Süd překonává řeku Mandau po unikátním mostě s úrovňovým železničním přejezdem uprostřed. V prostoru přejezdu je tak vlastně křížení dvou mostů. V úseku Olbersdorf–Bertsdorf byla trať v době Německé demokratické republiky jistý čas dvojkolejná. Stopy po druhé koleji jsou ještě místy viditelné.
Přijeli jsme do Bertsdorfu, kde se trať dělí na oybinskou a jonsdorfskou větev. My jsme se rozhodli pokračovat do Jonsdorfu. Další vlak měl dokonce restaurační vůz. Poněkud kuriózní, když jízda trvá pouhých deset minut.
Na konečnou do stanice Kurort Jonsdorf jsme přijeli v jednu odpoledne. Původně jsme chtěli dojít pěšky i na druhou konečnou do Oybinu. Podle starší turistické mapy to mělo trvat asi hodinu po červené turistické značce. Jenže začátek červené značky jsme nenašli a vlak nestihli. Proto jsme nakonec vzali za vděk místním autobusem.
V této oblasti je naštěstí hustá síť autobusových spojů, které vhodně doplňují vlaky. Za chvíli jsme byli v Oybinu a po patnácti minutách odjeli přímým vlakem do Žitavy. Odtud pak osobním vlakem do Liberce, spěšným do Turnova a konečně osobákem domů, do Jičína. Byl to hezký výlet, který každému doporučujeme.
| |
1. | Parní lokomotivy. |
Jezdí hlavně na topný olej, některé i na uhlí. | |
2. | Lázně Oybín. |
Lázně s krásnými pískovcovými útvary. | |
3. | Historický vlak. |
Svezete se úzkorozchodnými vagony s restauračním vozem. | |
4. | Unikátní most. |
Vlak ze Zittau Süd na něm překoná řeku Mandau. |