Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Komunikace se zákazníkem patří k základům práce na železnici.

ako malý jsem si občas nevěděl rady s úkoly nebo jsem si nebyl jistý, co všechno si mám vzít na školní výlet. Pak jsem slyšel od mamky, že jsem se měl třeba třikrát zeptat, a výtky doprovodila klasická průpovídka „Líná huba půl neštěstí.“

Jak jsem rostl, poznával jsem stále více, jak je toto rčení pravdivé. Ve škole i v práci. Omluvu, že jsem nevěděl nebo nerozuměl, nikdo nebral. Měl jsem se zeptat, zajímat a starat. A tak často následoval trest. Jako průvodčí a informátor jsem však poznal, že toto rčení funguje i opačně. Ušetřit pár slov při jednání se zákazníky se většinou obrátilo proti zaměstnanci nebo firmě. Ona „líná huba“ znamenala stížnost, někdy rovnou hádku a úplně zbytečný stres na obou stranách. Mnohdy byla i důsledkem mnohem více starostí při odstraňování zbytečných problémů, ke kterým by vůbec nemuselo dojít. Stačilo jen nebýt líný a zeptat se klienta nebo ho jasně upozornit na příčiny komplikací.

Sám jsem to nejednou zažil na vlastní kůži. Člověk rozčílený kvůli zpoždění vlaku se náhle změnil v klidného beránka, když se dozvěděl o sebevrahu na trase. Dokud šlo jen o zpoždění z provozních důvodů, byli železničáři tou nejhorší chátrou, která chce jen stávkovat a peníze po státu. Jakmile se dotyčný dozvěděl o skutečné příčině, tak se změnil jako švihnutím kouzelného proutku. Železničáři byli najednou téměř hrdinové řešící tragickou událost.

Rčení „Líná huba půl neštěstí“ se však hodí na desítky mnohem běžnějších každodenních situací, se kterými se setkáváte na všech pracovištích železnice a ve všech místech republiky. Zkuste se zamyslet nad tím, zda by i vám nebo vašim kolegům pár slov navíc neušetřilo mnoho jiné práce a komplikací. Mně se to většinou vyplatilo.