Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Rovných sto let od svého vzniku si připomínala Čiernohronská železnice (ČHŽ) na Slovensku. Oslavy byly spojené s otevřením nové sezony bývalé lesní železničky i Lesnického skanzenu ve Vydrovské dolině.

a krásného slunečného počasí viděly tisíce návštěvníků kavalkádu všech kolejových vozidel provozovaných na ČHŽ. V čele jela obnovená U34.901, která patřila k prvním lokomotivám nasazovaným od začátku provozu lesní železnice. Oslavy, které se konaly od 1. do 3. května a které se tradičně soustředily do Čierného Balogu, Hronce a Vydrova, byly doplněný vtipnou divadelní montáží historických faktů ze života železnice a lidí kolem ní.

Historie Čiernohronské železnice začala v roce 1908 budováním prvního úseku tratě z Hronce na Čierny Blh (dnešní Čierny Balog). Koleje měly tradiční úzký rozchod 760 mm. Do té doby se dřevo buď splavovalo, nebo bylo sváženo povozníky. Od plavení se ale postupně upouštělo, protože to nebylo ekonomicky výhodné a vznikaly tak navzdory nízkým nákladům na vodní dopravu ztráty.

Do všech dolin, kde to šlo

Uherské ministerstvo zemědělství v Budapešti už v roce 1898 nařídilo Ředitelství státních lesů v Banské Bystrici vypracovat a předložit ekonomické zdůvodnění výstavby lesní železnice v dolinách Čierného Hronu. Návrh s příslušným zdůvodněním byl předložen v roce 1901. Ještě v témže roce bylo zahájeno trasování hlavního úseku lesní železnice z Hronce na Čierny Balog.

Po přezkoumání různých variant napojení úzkokolejky na normálně rozchodnou trať z Podbrezové do Hronce se s výstavbou lesní železnice konečně začalo v dubnu 1908. Stavbu se podařilo dokončit ještě v průběhu stejného roku. Jednalo se o úsek v délce 10,7 km. Dne 8. ledna 1909 pak byla vykonána úřední komisionelní dopravně právní pochůzka, čili kolaudace tratě. V roce 1910 byla vyřešena otázka napojení lesní železnice na trať s normálním rozchodem.

POHLED DO MINULOSTI. Díky nadšencům slouží Čiernohronská železnice i dnes. Archiv Jiřího Junka

S další výstavbou lesní železnice se pokračovalo v roce 1912, tentokrát z Čierného Balogu na Dobroč v délce 3,5 km. Vypuknutí první světové války v roce 1914 stavbu načas přerušilo. Pokračovalo se ale už v roce 1915 v dolině Šaling za Dobročí a ve Vydrově a v roce 1916 v dolině Pálenično a na úseku Hronec–Tri vody. V Kamenisté dolině se začalo stavět až po válce, v roce 1923.

Tratě ČHŽ se postupně rozšiřovaly do všech dolin, kde to spádové poměry dovolovaly. Od roku 1908 do roku 1928 bylo postaveno celkem 120 km tratí. Jako poslední byl postaven úsek Čierny Potok–Smrečiny. Celková délka tratí o rozchodu 760 mm a s lokomotivním provozem dosáhla 131,98 km.

Období největší slávy

Od začátku provozu až do jeho ukončení se na ČHŽ přepravilo přes 14,5 milionu m3 dřeva a dalšího materiálu. V časech nejvyšší přepravy, v období kalamit v letech 1927–1929, se ročně přepravilo asi 260 tis. m3 dřeva a v letech 1953–1955 to bylo až 330 tis. m3.

Od roku 1927 až do roku 1962 byla na úseku Čierny Balog–Štiavnička zavedena osobní přeprava. Platil zde jízdní řád, vydávaly se jízdenky, poskytovaly slevy, vydávaly průkazy, stejně jako na „velké železnici“.

V dobách plného provozu měla lesní železnice v denní směně pět až šest vlakových čet. Dopravní personál se skládal z padesáti zaměstnanců včetně dvou výpravčích, devíti průvodčích, jednoho řidiče drezíny, jednoho vozmistra a tří strážců přejezdů. Pokud započítáme i údržbu, bylo na lesní železnici zaměstnáno 115 pracovníků, těsně před ukončením provozu ale už jen 41. Provoz byl řízen telefonicky, jednalo se o tzv. tratě se zjednodušeným provozem. Dnes se rekreační provoz řídí podle grafikonu vysílačkami z dopravní kanceláře ve stanici Čierny Balog.

Místo likvidace kulturní památkou

Vládním rozhodnutím, které vycházelo z koncepce přepravy dřeva těžkými automobily, měla být celá železnička do roku 1985 úplně zlikvidovaná. Naštěstí ještě v době pravidelného provozu byl 18. března 1982 zbytek železnice zapsaný do Ústředního státního seznamu kulturních památek. Díky dobrovolným brigádám nadšených aktivistů byla ČHŽ od roku 1982 postupně obnovovaná do podoby muzeální turistické železnice. Dne 1. května 1992 vyjel s velkou slávou první turistický parní vláček.

V současnosti je zabezpečován pravidelný sezonní turistický provoz na obnoveném úseku tratě. Jízdní řád je platný vždy v období turistické sezony od května do září, mimořádné vlaky se na objednávku vypravují po celý rok. Pro turisty i ostatní zájemce jsou k dispozici hned dvě lokomotivy. Součástí železnice je i muzejní expozice ve stanici Čierný Balog.

Využito textu Putování za kouzlem lesních železnic od Jiřího Junka.

   Více na www.chz.sk

(jk)

ŽIVÁ HISTORIE.
Výpravčí, vlakvedoucí a lokomotivní četa zachycení ve stanici Hronec.
Foto: MARTIN NAVRÁTIL