Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Cestující hodnotí železnici i podle chování jejích zaměstnanců, kteří nejsou ve službě.

míte si představit, že by do dopravního letadla jako cestující přistoupili letoví dispečeři a během letu se tito dospělí lidé předváděli ostatním cestujícím hlasitou pubertální debatou, prokládanou výrazy z oboru vyměšování a rozmnožování? To se asi těžko stane.

Každý známe pubescenty v tramvaji nebo v metru, kteří mají potřebu na sebe upozorňovat, jsou-li v houfu. Někdy jsou až k politování, ale člověk mávne rukou. Však jsme byli také mladí... Horší je ovšem „přenošená“ neboli zastydlá puberta. Občas se to stává ve vlaku. Bohužel, občas jde dokonce o železničáře v různém postavení, kteří se cítí být ve vlaku pány – jako že jim ty vagony vlastně patří, tak to dávají ostatním „obyčejným cestujícím“ najevo.

Nedávno si toho všimly i internetové Britské listy, kde jistý čtenář popisoval svou zkušenost ze 14. května v rychlíku číslo 992. Ve Dvoře Králové přistoupili tři zaměstnanci ČD, podle hovoru z kancelářských postů, a vyžívali se v hlučném rozhovoru až křiku prošpikovaném vulgárními výrazy. „Na výtky reagovali výzvou, abych vystoupil, když se mi jízda s nimi nelíbí,“ píše čtenář Britských listů. Škoda, že ani průvodčí nebyl schopen místní železniční bossy nějak usměrnit; řekl prý jen „No tak, chlapi“ a po zbytek jízdy se raději neukázal.

Každý železničář, ať v uniformě nebo civilu, by si měl uvědomit, že naše chování je u cestující veřejnosti stále pod drobnohledem. Firma může investovat do nových vozidel nebo nádraží velké peníze, které ale nebudou nic platné, když nám někteří pracovníci budou dělat ostudu. Třeba i tím, že se ve svých čtyřiceti padesáti letech ještě „nevybabrali“ z puberty.

IVO ŠTECHA