Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Náš psí miláček silkiteriér Miky podnikl po Vánocích spolu s naší dcerou dlouhou zpáteční cestu z Ostravy do italského Arezza. Byla velmi dobrodružná. Rychlík totiž nabral zpoždění a do Vídně měl dorazit s tak velkým zpožděním, že by „přípojný” rychlík do Florencie ujel. Ukázalo se, jak je v dnešní době dobré umět cizí jazyky.

Když nám to dcera oznámila mobilem, tak starší syn „vypátral“ telefonní spojení do Vídně, což nebylo vůbec jednoduché. Tam se německo­anglicky domluvil s výpravčím, že pokud je potřeba, má se dcera domluvit s průvodčím, aby zavolal do zmíněného „přípojného“ rychlíku, aby počkal na cestující. Opravdu tak učinila, takže rychlík stihla nejen ona, ale i další, kteří jeli do Itálie. Je vidět, že se občas dá udělat skoro nemožné, když jsou zaměstnanci obou železnic vstřícní a ochotni pomoci. Díky všem dojela dcera s pejskem i s velkým kufrem nazpět do Itálie.

Už nám psala, že cesta byla velmi příjemná a měla štěstí na hodné spolucestující i průvodčí. Občas domů přiletí letadlem, ale bez svého psího kamaráda. Cestování vlakem má pro ni pořád své kouzlo a nehodlá ho trvale vyměnit za jiný druh dopravy.

Jarka Bernatíková, Havířov