|
Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ |
|
|
Jiří Šindelář
|
Při průjezdu Studénkou jsem se díval do jízdního řádu a říkal jsem si, že kvůli zpoždění v Hranicích v 10.35 nebudu. Pak jsem se podíval na trať a nevěřil vlastním očím. Most se zavlnil a žuchl do kolejiště.
Vběhl jsem do strojovny, zavřel oči a čekal, co se bude dít, popisuje okamžiky těsně před nárazem do mostu ve Studénce strojvůdce rychlíku Comenius Jiří Šindelář. Ještě před tím ale stačil zapnout rychlobrzdu. Vlak zbrzdil ze 134 na 90 km/h, čímž zachránil život mnoha lidem.
Mezi 27 osobností z Česka pro rok 2008 vybrali pořadatelé – redakce Mladé fronty Dnes – také strojvedoucího Jiřího Šindeláře. O něm jsme v Železničáři již několikrát psali: ano, je to strojvedoucí DKV Praha, který 11. srpna 2008 pohotovým zásahem při zřícení mostu ve Studénce zabránil ještě větší tragédii, i když nárazu zabránit nemohl.
Osobnosti roku je již tradiční akce, která se vloni konala popáté. Jejím vyvrcholením je společná fotografie v reprezentačním prostředí Obecního domu v Praze. Jiří Šindelář se tak ocitl ve velice důstojné společnosti; jmenujme alespoň Václava Havla s chotí, Václava Pačese, Zdeňka Svěráka, Ladislava Smoljaka, Václava Moravce a Helenu Třeštíkovou.
Strojvedoucí Šindelář je dosud v pracovní neschopnosti. Fyzicky je jakžtakž v pořádku, ale po nehodě ve Studénce má stále psychické problémy. Posttraumatická stresová situace se tomu odborně říká. Léčit ji může jen čas, pomáhají antidepresivní léky. S tím souvisejí poruchy spánku, stále se vracející vzpomínky na stresové zážitky, labilita. Navštívili jsme ho v jeho rodinném domku nedaleko Prahy, abychom se zeptali:
Jak jste se dověděl, že vás vybrali mezi osobnosti roku?
Telefonem. Zavolala mi paní redaktorka MF Dnes a řekla mi, kdo tam všechno bude. Namítal jsem, že mezi taková esa… Ale ona trvala na tom, že mě vybrali a měli by velkou radost, kdybych přijel. A že to začíná v 16 hodin. Já měl na tu dobu vycházku, tak jsem na to nakonec kývl. Celkem to trvalo asi hodinu.
Jak to celé probíhalo?
Většina přišla kolem 16. hodiny, čekalo se chvíli na Havlovy. V Grégrově salonku pražského Obecního domu bylo už všechno připraveno, kde kdo bude stát nebo sedět, ležely jmenovky. Uvaděčka tam všechny srovnala a fotograf pak celou hodinu fotografoval. Vždycky dal chvilku přestávku, pět minut na občerstvení, a znova. Omlouval se nám a vysvětloval, proč se musí snímky opakovat – může někdo mrknout nebo sklonit hlavu… Výsledný snímek se pečlivě vybírá, musí být dokonalý.
To musela být trošku nuda, ne? Celou hodinu…?
Ani ne. Docela jsme se tam i pobavili, zasmáli, třeba pánové Svěrák a Smoljak jsou mistři situačního humoru a jejich poznámky a hlášky byly velmi trefné. Jsou prostě třída! Byla to radost se s takovými lidmi osobně poznat.
Slíbili vám, že tu fotku pošlou?
Slíbili, ale fotografie, zatím je to asi brzo, ještě nepřišla. Poslali ji jen e-mailem, ale já internet nemám, tak přišla synovi. A samozřejmě vyšla v MF Dnes.
Celkově vás to potěšilo, že vás vybrali. Koneckonců jste tam tak trochu reprezentoval všechny železničáře.
To jistě, i když takovým akcím se dnes raději vyhýbám s ohledem na psychiku. Každá připomínka té události je pro mě nepříjemná. Ale je to čest pro mě i pro všechny zaměstnance Českých drah.
 |