Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Většinu povrchu Austrálie tvoří vyprahlá půda nebo poušť. Nejsevernější část země má tropické podnebí a oblastí s nejhojnějšími srážkami je východní pobřeží. A právě na toto pobřeží se soustředila kolonizace z Evropy poté, co zde roku 1788 přistáli první osadníci.

Zde také žije většina Australanů dodnes. Osadníci z Evropy (zpočátku hlavně britští trestanci) připravili původní obyvatele o půdu a téměř se jim je podařilo vyhubit. Od 60. let 20. století do země přicházejí ve velkém počtu i přistěhovalci z neanglicky mluvících zemí a z Austrálie se stává postupem času vyspělá průmyslová země.

Osobní turistické vlaky táhnou vždy dvě lokomotivy pomalované motivy z džungle.

Soustředění výrobních sil na jihovýchodě země dosáhlo vysokého stupně. Tato skutečnost spolu s nepříznivými přírodními podmínkami v řadě oblastí vedla k různému stupni rozvoje dopravní soustavy. Specifické společenské a přírodní podmínky Austrálie jsou důvodem jejich nízkého podílu na světové přepravě osob a nákladů. V přepravě osob má letecká doprava a doprava individuální automobilová průměrně větší podíl než doprava železniční či veřejná autobusová. Ale i přesto se zde najde dost zajímavých tras železničních, pro Evropana přímo exotických. Jednou z nich je tzv. Kuranda Train neboli Kuranda scenic railway v jednom z mnoha národních parků tohoto kontinentu.

Trať o rozchodu 1067 mm byla postavena u města Cairns na severovýchodě Austrálie a dnes je známá převážně jako turistická atrakce. Nachází se ve státě Queensland, který je zmenšenou Austrálií: má všechno od prosluněných pláží a deštných lesů po pole a pastviny, které poznenáhlu přecházejí v poušť. Cairns má 100 000 obyvatel a je východiskem do oblastí deštných lesů. Způsobů, jak se do jejich nitra dostat, je několik a my se teď podíváme na jeden z nich – do národního parku Tjapukai Aboriginal Cultural Park.

Zvídavé turisty odveze autobus z centra města Cairns na předměstí Smithfield, kde přestoupí na kabinkovou lanovku směr deštný les, která má délku téměř 15 km. Můžete se nechat naučit házet bumerangem a oštěpem, k čemuž poslouží aboridžinský průvodce. Můžete se např. projít po dřevěných chodnících ve výšce od půl metru až do dvou metrů mezi stromy. Lanovka, kterou postavili Švýcaři, vás ovšem veze nad stromy, protože džungle pod vámi je velice hustá. Roste v ní na 160 druhů rostlin a žije mnoho živočichů, které ovšem spíše neuvidíte.

Na rozdíl od živočichů nečerpají rostliny energii z potravy, ale získávají ji přímo ze Slunce. Stromy i popínavé rostliny bojují v australském deštném lese o sluneční světlo, které potřebují k životu. Pomocí fotosyntézy potom tuto energii zabudovávají do organických látek, které slouží jim i všem živočichům jako základní zdroj potravy a tím i života. U rostlin rostoucích na stromech v deštném lese se vyvinula řada přizpůsobení, která jim umožňují přežívat bez půdy. Místo toho, aby rostly na zemi, žijí vysoko nad ní, na stromech, hřebenech střech nebo dokonce na drátech elektrického či telefonního vedení a svými kořínky se pevně drží na místě, kde získávají veškeré potřebné látky z deště.

Jedete tichou lanovkou, kabinky se jemně kolébají, pod vámi se tyčí velikáni z říše botaniky a tam někde dole se i pohybuje mnoho jedinců nejstaršího živočišného druhu na světě. Žili na naší planetě o stovky milionů let dříve než člověk a dá se předpokládat, že ho přežijí. Švábi – v současné době je jich známo na čtyři tisíce druhů. Jen zhruba jedno procento z nich se specializovalo na soužití s člověkem. Většina švábů dává přednost teplu a vlhku. Proto zhruba 80 % druhů žije v tropických deštných lesích, ale mnoho jich je zvyklých i na pouštní podmínky.

I když pro mnohé z nás je tento živočich odporný, právě v tropických lesích žijí švábi, o nichž se dá říci, že jsou krásní. Jsou barevní a mají zajímavé kresby. Jejich rychlý pohyb inspiroval obyvatele některých zemí k pořádání závodů. Každoroční mistrovství světa v závodech švábů se koná již od roku 1982 ve východoaustralském Brisbane.

Vlak na nástupišti č. 2 v Kurandě.

Zelená kabinka nad zelenou provlhlou přírodou vás doveze do cílové stanice této Skyrail Rainforest Cableway v městečku Kuranda. Ta je proslulá svými trhy (umělecká a řemeslná díla) a jejích pouze 670 obyvatel je obklopeno nádhernou krajinou deštných lesů. Pod stanicí lanovky se rozprostírá zdejší nádraží o čtyřech kolejích, odkud vyráží denně dva páry vyhlídkových vlaků zpět do Cairns. Železnice v Kurandě ovšem nekončí, vede dál západním směrem do nitra kontinentu, např. do míst, kde dříve byly zlaté doly.

Jednokolejná trať železnice z Kurandy do Cairns je dlouhá 34 km, stavěla se 5 let a otevřena k pravidelnému provozu byla na jaře roku 1891. Až neuvěřitelná čistota vlaku i nádraží a vůbec celé zdejší oblasti šokuje Evropany, kteří znají některé kontroverzní kouty naší vlasti či Evropy.

Vlak z Kurandy v podstatě jenom klesá. Je složen z vagonů několika tříd v různém stadiu pohodlí. Záleží na jednotlivci, jak bohatou má peněženku. Vlak jede z hor v džungli po straně strží a vodopádů, projíždí patnácti tunely a má zastávku u podzemní elektrárny, kde se vyhrnou cestující, aby tu zhlédli vysoký vodopád. Zde se nachází přečerpávací elektrárna Kuranda s kapacitou 1500 milionů litrů. Byla pouhými sto pěti dělníky postavena ve zdejší proláklině za nepředstavitelně těžkých podmínek v roce 1930.

V roce 1963 byla elektrárna přemístěna po proudu na úpatí rokle a je nazývána Barron Gorge Hydro. Elektrárna vyrábí proud ráno a pozdě odpoledne, kdy je nejvíce potřebný pro veřejnost. Podzemní turbíny jsou poháněny vodou z podzemních štol a přehrada se znovu naplní každou noc, aby zas ráno umožnila výrobu proudu. Voda je denně uvolňována i pro komerční rafting na divoké vodě. Přes hráz se voda přelévá, pokud vodní srážky v povodí přesáhnou kapacitu přehrady a vytváří tak různě velké Barronské vodopády.

Turistický vlak na této zastávce poslouží i k vyfotografování dvou dieselových lokomotiv v jeho čele, které hýří pestrobarevnou směsicí kreseb motivů z džungle. Po odjezdu od vodopádů se zastaví až na konečné v Cairns, v metropoli severovýchodní Austrálie, která je se světem spojena lodními a leteckými linkami.

Jan Dvořák

V osobních vagonech je několik cestovních tříd. Toto je vnitřek vagonu pro „zlatou třídu“ – Gold Class.
Foto: Ing. Daniel Novák (3x)