|
Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ |
|
|
V relaci Reportéři ČT odvysílala Česká televize v pondělí 19. ledna ve 21.40 h pořad, kde bezbariérovost ČD dala takzvaně do uvozovek. Obsah by se dal těžko označit jako objektivní, i když autentické výpovědi dvou vozíčkářů ukazují, že nás v tomto směru čeká ještě hodně práce. Co zdraví lidé vnímají jako bezvýznamný problém, to může být pro člověka se sníženou pohyblivostí zásadní překážka.
České dráhy se své společenské povinnosti odstraňovat bariéry nezříkají, ale ani zdaleka nejsou jediným subjektem, který by měl hendikepovaným pomáhat. O nikom jiném ovšem nepadla v reportáži ani zmínka! České dráhy se snaží usnadnit cestování vozíčkářům dlouhodobě, a to i za situace, kdy kvůli prokazatelnému chronickému podfinancování regionální dopravy doslova bojují o přežití. Kde mají tedy vzít peníze na masivní obnovu vozového parku a bezbariérové úpravy nádraží, na to se autor reportáže neptá.
Tento zjednodušující pohled a zlehčování práce železničářů může v řadě zaměstnanců vyvolat dojem, že přísloví „za dobrotu, na žebrotu“ je vlastně pravda. Právě proto poslal generální ředitel Českých drah generálnímu řediteli České televize Jiřímu Janečkovi dopis, který v plném znění otiskujeme.
Vážený pane generální řediteli,
po zhlédnutí reportáže Filipa Černého v pořadu Reportéři ČT v pondělí 19. ledna 2009 jsem si položil otázku, jestli jsou České dráhy skutečně tak nepřátelsky naladěné vůči postiženým občanům, aby si zasloužily být v jednom pořadu spolu s údajnými podezřelými kauzami „těžkého kalibru“. Mrzí mě to o to víc, že jednostranně podaná zdrcující kritika poškozuje v očích veřejnosti tisíce poctivých zaměstnanců naší společnosti. Jsou to právě tito lidé, kteří se učí pomáhat hendikepovaným, a také jim v mezích svých možností pomáhají jak nejlépe mohou. Nikterak nezpochybňuji výpovědi dvou zákazníků, kteří mají s cestováním vlakem nepříjemné zkušenosti. Také netvrdím, že se mezi našimi zaměstnanci nenajdou tací, kteří pomocnou ruku postiženým, ať již z jakéhokoliv důvodu, nepodali. Musím se ale ohradit vůči generalizování podobných případů a zlehčování všech snah Českých drah usnadnit cestování lidem se sníženou pohyblivostí.
Od nového jízdního řádu jsme opět rozšířili počet pravidelných bezbariérově přístupných spojů o 38 % na 1464 vlaků denně. V současnosti máme k dispozici již 41 elektrických vlaků CityElefant a 72 motorových jednotek Regionova, které podstatně rozšiřují bezbariérovou dopravu mimo hlavní koridorové tratě. Mezinárodními vlaky dokážeme přepravit vozíčkáře do Popradu, Košic, Bratislavy, Budapešti, Vídně, Berlína či Hamburku. Průběžně provádíme bezbariérové úpravy i ve výpravních budovách a mobilní zdvihací plošiny máme na 84 nádražích po celé republice.
Vždy se dá samozřejmě udělat víc, s tím nemohu a nechci polemizovat. Myslím ale, že málokterý dopravce dělá v tomto směru tolik, co my. A pokud vím, v této zemi jsou desítky dopravců, kterým plynou z veřejných rozpočtů peníze na zajištění dopravní obslužnosti a přitom je nikdo nevolá k zodpovědnosti za to, že do jejich vozidel se postižený vůbec nedostane. Dokonce se jich ani novináři neptají, proč investují do marketingové propagace svých produktů, když z velké části žijí z peněz krajů, měst a státu. Nedokážu si to vysvětlit jinak, než tím, že čím transparentnější a přehlednější firma je, tím snazší je o ní natáčet podobné reportáže.
Naštěstí nám sami hendikepovaní lidé vysílají jasný signál, že naše služby nejsou zase tak špatné a naši zaměstnanci tak neochotní. Jen předem ohlášených přeprav jsme měli loni 1200, což je čtyřikrát tolik, co v roce předchozím.
Nevím, jestli je nutné skandalizovat odchod jednoho z desítek zaměstnanců, kteří se u nás problematikou postižených zabývají, nesmyslně spojovat investice do bezbariérových úprav s náklady na marketing a podobně. Nehledě na to, že tyto náklady jsou nižší, než je obvyklé u našich sousedů a zahrnují z valné části povinné výdaje třeba na podporu distribuce jízdních řádů, označování stanic, informování cestujících a podobně. Možná jsem naivní, ale myslím, že mnohem konstruktivnější by bylo vysvětlit, že bychom již dávno nepoužívali třicet let staré vozy, kdyby nám objednatelé platili náklady na regionální vlaky v plné výši tak, jak je to u autobusových dopravců.
Vážený pane generální řediteli, nejsem tak domýšlivý, abych tvrdil, že České dráhy nechybují a nebráním se kritice. Musí ale být vyvážená a nezaujatá. Vím, že tím asi nic nezměním, ale považuji za svou povinnost postavit se za firmu a své zaměstnance. Věřím, že to samé byste udělal na mém místě i Vy, a proto mě pochopíte.
S přátelským pozdravem
 |