Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Vídeňský Hofburg, 17. ledna 1896. Dva ctihodně vyhlížející pánové, jeden ve fraku a druhý ve slavnostní generálské uniformě, vyměňují spolu ještě několik slov. Téměř se ztrácejí v rozlehlém sále. Ceremoniář se ještě naposled zkušeným okem ujišťuje, zda vše odpovídá přísnému protokolu. Pak už se jen čekalo, až se těžké zlacené dveře otevřou a v nich se objeví Jeho Apoštolské Veličenstvo.

Když kýžený okamžik nastal, ofrakovaný pán se zlomil v uctivém předklonu, generál vystřihnul vzorový vojenský pozdrav. František Josef I. zasalutoval poněkud ležérněji a pánovi v civilu lehce pokynul hlavou. Pak s oběma pány „setrval v kratším rozhovoru“, načež audience skončila.

Odcházejícího ministra dopravy Aleše Řebíčka zachytil náš objektiv v rozhovoru s novináři před příjezdem nově jmenovaného ministra s premiérem. Foto: IVO ŠTECHA

Takhle asi proběhla inaugurace prvního ministra železnic rakouské poloviny monarchie, a tedy i prvního muže železnic našich. Pánem v civilu byl ministerský předseda Kazimír hrabě Badeni, generálem pak designovaný ministr železnic Emil svob. pán Guttenberg. Proč právě voják? V nejvyšších kruzích monarchie tehdy zřejmě převládl názor, že železničářům, inklinujícím v posledním čase poněkud nezdravě ke spolkařské činnosti, neuškodí trochu té vojácké říznosti. Generál v tomto směru mnoho nepořídil. Neměl ostatně mnoho času; jeho ministrování skončilo po deseti měsících.

Neskončil však zvyk dosazování pánů s lampasy do čela ministerstva železnic, potažmo dopravy. Generálové Kajdoš a Eliáš šéfovali dopravě v éře tzv. druhé republiky, tedy od října 1938 do března 1939. Poslední vysoký důstojník seděl v křesle ministra dopravy v létech 1945–1946. Byl to Antonín Hasal (*7. ledna 1883 v Nové Huti pod Nižborem), kariérní důstojník, člověk, který strávil život ve vojenské uniformě. Absolvent rakouské kadetky, legionář, plukovník, generál. Po Mnichovu emigroval a v Londýně vedl vojenskou kancelář prezidenta Beneše. Do této funkce se vrátil v polovině roku 1946, aby po Benešově abdikaci emigroval podruhé. Fungoval v několika emigrantských spolcích i jako poradce americké vlády. Zemřel ve Washingtonu D.C. dne 22. dubna 1960, v roce 1995 byl in memoriam dekorován Řádem bílého lva.

Meziválečná Československá republika si na generály v křesle ministra železnic nepotrpěla. Přesto její výběr pro tuto funkci nepostrádá zajímavosti. Příkladně hned prvním ministrem železnic ČSR se stal řádový kněz ThDr. Isidor Zahradník, muž, který fakticky sám, spontánně, vyhlásil 28. října 1918 u pražské sochy sv. Václava státní svrchovanost. Nadšený dav jej zvedl na ramena a nesl na blízké nádraží Františka Josefa, dnes hlavní. Odtud hrdina Zahradník nechal rozeslat pověstný telegram o „prohlášení se“ nového státu. Tento státotvorný čin nemohl být zapomenut; z teologa se stal ministr železnic. Ovšem obdobně jako v případě generála Guttenberga jen na velmi omezenou dobu.

To jinému muži bylo dáno užít si funkce železničního ministra plných šest (!) roků, přesně od 29. října 1932 do 22. září 1938. Jaksi nanečisto si Rudolf Bechyně (6. dubna 1881–1. ledna 1948) ministrování železnicím zkusil už na přelomu let 1925/26. Neozdoben akademickými tituly, o to větší byl politickou figurou své doby. Původním povoláním strojní zámečník působil tento nymburský rodák jako redaktor regionálních novin. Novinařina jej vynesla až do říšské rady (parlamentu); obviněn z velezrady byl poslán na frontu. Přežil, vrátil se a propracoval se do špičkové politiky. Vysoké funkce, které zastával, nebral však jako pašalík za zásluhy či odměnu za „kamarádské“ služby. Viděl v nich závažné poslání a službu státu, jehož prospěch stavěl nade vše.

Politik tohoto kalibru začal šéfovat železnicím v čase hospodářské krize. Pro mnohého spolehlivá poukázka na politický pohřeb. Syn malého drážního úředníka však disponoval pevným politickým zázemím a co víc: znal z rodného Nymburka železničářský život. A nejenom pozorovaný z okna fešácké kanceláře, ale viděný i očima prostého muže „od dráhy“. Právě tento pohled, spojený s neomylným politickým instinktem, učinil z Rudolfa Bechyně bezpochyby nejpozoruhodnějšího ministra našich železnic. On totiž neministroval, on o železnice pečoval. Ne však jako ceremoniář, jezdící stříhat pásky a zasedat v dozorčích radách. Pečoval jako dobrý hospodář. Ne náhodou se Československé státní dráhy pod jeho vedením dopracovaly na pozici přední evropské železniční správy.

Po dvou létech ve funkci, v roce 1934, sepsal ministr Bechyně jakési „slovo do vlastních řad“, adresované všem železničářům. Tento apel ukončil slovy: Chceme-li, aby jiní spravedlivě oceňovali železnice a uznali jejich výkony, musíme si jich sami vážiti a svojí prací získati toto uznání; dovedeme-li to, pak je naše obrana proti zaujatosti a nespravedlivým úsudkům snazší. Dovedeme-li získati a udržeti zákazníky, prospíváme sobě a sloužíme státu, jehož jsme oddanými občany.

V lednu 1896 jmenoval císař prvního ministra železnic. Po 113 létech převzal na Pražském hradě jmenovací dekret i nový ministr dopravy České republiky. Po období spekulací, kdo že bude ministrem, přichází nyní čas očekávání: co přijde s osobou nového ministra. Jaká nastoupí koncepce. A jací lidé a jakými prostředky ji budou uvádět v život.

Přehled ministrů dopravy České republiky
Jan STRÁSKÝ	2. července 1992–10. října 1995
Vladimír BUDÍNSKÝ	11. října 1995–4. července 1996
Martin ŘÍMAN	4. července 1996–2. ledna 1998
Petr MOOS	2. ledna 1998–22. července 1998
Antonín PELTRÁM	22. července 1998–26. srpna 2000
Jaromír SCHLING	27. srpna 2000–15. července 2002
Milan ŠIMONOVSKÝ	15. července 2002–16. srpna 2006
Milan ŠIMONOVSKÝ	16. srpna 2006–4. září 2006 (pověřen výkonem funkce)
Aleš ŘEBÍČEK	4. září 2006–11. října 2006
Aleš ŘEBÍČEK	11. října 2006–9. ledna 2007 (pověřen výkonem funkce)
Aleš ŘEBÍČEK	9. ledna 2007–23. ledna 2009

Pavel Schreier