Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Březinka: vstupní brána

Na mé cestě k severním sousedům byla první zastávkou Osvětim. Dostanete se sem přes noc nočním spojem.

V Osvětimi navštěvuji oba koncentrační tábory Auschwitz I. a Auschwitz II. Birkenau-Březinka. Po osmé ráno vystupuji na nádraží v Osvětimi. Nikde není žádna mapa.Využívám služeb místní informační kanceláře, kde mi velice ochotně ukazují směr cesty. Cesta po silnici je pak poměrně slušně značena.

Před nádražím doprava podél kolejí a na kruhovém objezdu doleva. První odbočkou vpravo za kruhovým objezdem po mostě přes trať se dostanete do Březinky-Birkenau cca 1,5 km. Já však pokračuji za kruhovým objezdem rovně a zhruba po jednom kilometru se po levé straně nachází KT Auschwitz I. Osvětim (polsky Oswięcim, německy Auschwitz I.), největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor, byl založen na Himmlerův rozkaz 27. dubna 1940.

Je zataženo a ponurou atmosféru tohoto místa podtrhují všudypřítomní krkavci. Procházím přes prázdné parkoviště do vstupní budovy a odtud do samotného areálu. Vstupné se neplatí. Otevírací doba je každý den, jen se liší letním a zimním obdobím.

Před průchodem bránou s nápisem Arbeit macht frei (práce osvobozuje) stojí po levé ruce dřevěná budova, ve které se nacházela strážnice SS a kancelář vedoucího tábora. Všude jsou ostnaté dráty v několika řadách, které bývaly permanentně pod proudem. Osvětimský tábor byl známý pro svou tvrdost. Neblaze proslulý byl především blok 11 (tzv. bunkr), kde byli vězňové trestáni tím nejkrutějším způsobem.

Po celém areálu se nás pohybuje asi dvacet, což je k velikosti tábora naprosto zanedbatelné. Úzko mi je obzvlášť, když sám procházím patra v zamřížovaných blocích. I po téměř šedesáti letech působí tato místa přímo strašidelně.

Přes skla můžeme vidět např. zavazadla, protézy, hrnce, kartáče, oblečení, spoustu fotografií obětí a jejich věcí, které zde zůstaly jako jeden z důkazů po likvidaci lidí. V celém areálu je zakázáno fotografovat. Mlčky se to však toleruje.

Vstupní brána s nápisem ARBEIT MACHT FREI

Symbolem bezohledného využívání vězňů se staly lékařské pokusy prováděné na vězních nacistickými lékaři, např. neblaze proslulým Josefem Mengelem. Tito „lékaři“ experimentovali mj. se sterilizací židovských žen a prováděli pokusy na dětech, především na dvojčatech.

Z Osvětimi uprchlo celkem 667 vězňů, z nichž však 270 bylo dopadeno již v okolí tábora a okamžitě popraveno. Nejznámějším případem byl útěk dvou slovenských Židů, kterým se podařilo přejít na Slovensko a informovat tamější židovské vedení a jeho prostřednictvím celý svět o hrůzné skutečnosti Osvětimi.

První plynová komora byla zřízena v Osvětimi I. V ní byly v září 1941 poprvé vyzkoušeny a ověřeny vražedné účinky cyklonu B – látky, která se původně používala pro deratizaci.

V bloku č. 16 jsem si prohlédl expozici o tragickém osudu slovenských Židů a vězňů z Česka. Mezi bloky 10 a 11 se nachází tzv. popravčí zeď. Okna obou bloků byla pokryta dřevěným bedněním, aby nebylo možno sledovat popravy. Podél budov se nachází spousta šibenic, kde se denně několikrát popravovalo. Silným zážitkem pro mne bylo, když jsem se sám nacházel v plynové komoře a v krematoriu, kde denně spálili asi 350 těl. Když jsem opouštěl Auschwitz I., začalo se parkoviště plnit autobusy s novými turisty. Ještě nevěděli, co je čeká.

Popravčí zeď

Vracím se stejnou cestou a procházím Březinku. Na jejím konci je už vidět brána Birkenau hlavní strážnice SS – „Brána smrti“, kudy přijížděly transporty deportovaných z okupované Evropy. Stojí tady několik dřevěných budov, ve kterých se městnalo několik stovek lidí v nelidských podmínkách. Spousta budov je už vypálena a srovnána se zemí a stojí zde pouze torza komínů.

V Birkenau byly postaveny čtyři velké plynové komory, v nichž mohlo být denně zavražděno na šest tisíc lidí. Plynové komory byly maskovány jako sprchy, které měly oběti přesvědčit, že jde o dezinfekční opatření, kterým musejí projít dříve, než budou posláni na práci v táboře.

Před postupující Rudou armádou bylo třeba skrýt stopy vražedné mašinérie. Když se v lednu 1945 začala k táboru sovětská vojska blížit, začalo chvatné vyklízení tábora. 58 tisíc vězňů bylo vyhnáno na pochody smrti – větší část z nich byla v jejich průběhu zavražděna.

Už 27. ledna 1945 vstoupila do tábora Rudá armáda. Nalezla zde 7650 vyčerpaných a vyhladovělých vězňů a řadu dokladů o zločinech, které nacisté nestačili včas zničit. Tak bylo v táborových skladech nalezeno téměř 8 tun lidských vlasů a přes milion pánských obleků a dámských šatů.

Na konci kolejí se dnes nachází trosky krematoria. Stojí zde i mezinárodní pomník obětem nacismu. Na jedné z desek je tento česky psaný text: Nechť toto místo, na kterém hitlerovci vyvraždili kolem půl druhého milionu mužů, žen a dětí, hlavně Židů z různých zemí Evropy, zůstane na věky výkřikem zoufalství a výstrahou pro lidstvo.

Opouštím tato místa se smíšenými pocity a v hlavě přemítám, jestli to, co jsem viděl, je vůbec možné.

Kdo neviděl neuvěří, co dokázal udělat „člověk“ člověku.

JAN MACHEK

Národní památník; jedna z desek je psána i česky.
Foto: AUTOR (4x)