Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Vlakvedoucí Břetislav Korábek z jihlavského Regionálního centra vlakového doprovodu doprovází vlaky osobní dopravy na takřka 270 kilometrů dlouhém rameni Jihlava–Havlíčkův Brod–Žďár nad Sázavou–Brno– Břeclav, včetně horské regionální dráhy spojující Žďár nad Sázavou, Nové Město na Moravě a Tišnov.

I když jezdím na řadě spojů Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, zůstává mou nejoblíbenější tratí takzvaná stará Tišnovka, což je spojnice mezi Tišnovem a Žďárem nad Sázavou přes Bystřici nad Pernštejnem a Nové Město na Moravě. Znám na této trati většinu stálých zákazníků a oceňuji domácké prostředí a slušnost většiny cestujících. Naopak jsem někdy zděšen z nepěkných způsobů, které panují ve vlacích jihomoravské „integrace“, říká žďárský rodák Břetislav Korábek.

Vysvětluje, že největším postrachem jsou pro většinu posádek vlaků osobní dopravy traťové úseky Brno–Kuřim a Brno–Rajhrad. V těchto vlacích zažívám dost často nejen odměřené chování, ale současně i pokusy o jízdu „na černo“. Jediným vysvětlením může být určitá anonymita velké městské aglomerace, jakou je právě ta brněnská. A právě proto se o to víc musím mít na pozoru.

Břetislav Korábek slouží na železnici dvacátým třetím rokem, z čehož prvních pět let u firmy pracoval jako signalista a od roku 1990 jezdí již jako člen obsluhy vlaku. Podle pana vlakvedoucího má tato funkce řadu pozitiv, ale také bohužel negativ, která jsou cestující veřejnosti málo známá. Pozitivní jsou občasná několikadenní volna, negativem zůstávají omezené možnosti hygieny během výkonu práce. O teplé vodě na mytí rukou mohu, bohužel, jen snít, podobně jako o pitné vodě, kterou si nesmím zapomenout vzít s sebou na vlak, jinak se nenapiji. Pro některé kolegy je složité spaní na nocležnách a dělené směny, já jsem si ale již zvykl, podobně jako moje paní, která dříve sloužila jako výpravčí, usmívá se pan Korábek.

A co takový vlakvedoucí dělá ve svém volnu? Odpověď je jednoduchá. Rád jezdím na kole, takže mám u nás na Vysočině projetý leckterý kout a musím říci, že je to fantastická relaxace. Nepohrdnu ani sbíráním hub, které přímo miluji, neboť mně dokonale vyčistí hlavu a duši a já pak mohu zase v klidu vykonávat svoji náročnou práci, dodává závěrem.

MARTIN HARÁK

Jako dobře naladěného a usměvavého zná většina cestujících vlakvedoucího Břetislava Korábka.
Foto: AUTOR