|
Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ |
|
|
Mezi státem (tehdy rakouským) garantovanými místními drahami je délkou zhruba 77 kilometrů nejdelší. Věkem 99 let naopak jednou z nejmladších lokálek. Řeč je o malebné dráze vinoucí se většinou úbočími kopců Českého lesa, z Domažlic přes Chodsko, Tachovsko až do Plané u Mariánských Lázní, kde má přípoj na železnici Plzeň – Cheb.
A hned v úvodu je nutno uvést na pravou míru onu délku 77 kilometrů: ta platí pro úsek Domažlice – Tachov, což byla vlastní „státní“ lokálka, na níž se první vlak rozjel 1. srpna 1910. Dvanáctikilometrový úsek z Plané do Tachova byl otevřen 16. 1. 1895 a coby soukromá dráha fungoval až do konce 40. let 20. století. A dnes už ani nikomu nepřijde, o jak rozdílné železnice se jednalo, snad možná nebýt úvrati na nádraží v Tachově. I kdybychom obě délky sečetli (89 km), „o prsa“ porazíme vítězku českých zemí – lokálku rakovnicko–bečovskou (88 km, měřeno bez bochovské odbočky), jež má prvenství mezi zemí garantovanými drahami.
Chodská „lokálka“ ústí nikoli do pohraničních Domažlic, ale do odbočky Pasečnice na trati Plzeň – Furth im Wald a krajní výhybka na opačné straně dráhy není přímo v Plané, ale v odbočce Karlín. Výčet relativně nebohaté kolejové sítě Českého lesa, pomineme–li čtveřici mnohdy zrušených lokálek na bavorské straně, je nutno doplnit o další dráhu, nesoucí v jízdním řádu číslo 182, jejímž smyslem spíše než propojit Staňkov (resp. odb. Vránov) a Poběžovice bylo a je přiblížit železnici významnému městu Horšovský Týn. A seznam by nebyl kompletní bez patnáctikilometrové trati číslo 178 Svojšín – Bor.
Ale zpět do žhavé současnosti. Zejména střední část trati zhruba mezi Tachovem a Poběžovicemi tak trochu trpěla a trpí tím, že vede poměrně málo osídleným krajem, své učinily jak dvojí transfer obyvatel Sudet, tak i 40 let trvání železné opony, a proto tu frekvence cestujících není příliš velká a nakonec ani spojení příliš časté. Třebas na poslední vlak jedoucí z Bělé směrem Tachov je nutné vyrazit už po 19. hodině. Obyvatelé i návštěvníci Chodska se ale na druhou stranu mohou těšit z mnoha hezky opravených zastávek. Namátkou Trhanov, Nový Kramolín, Vlkanov nebo i Třemešné pod Přimdou září čistotou, novými fasádami budov, ale získaly třeba i nové osvětlení nebo vkusný mobiliář (hodiny). Menší spokojenost, jak mi prozradil jeden z vlakvedoucích, je už s navrženými turnusy, které podle něj nejsou zcela spravedlivě rozvrženy mezi střediska vlakových čet v Tachově a Bělé nad Radbuzou a hlavně pro dojíždějící zaměstnance přinášejí poměrně mnoho prostojů mezi výkony – problém obecný pro řadu nejen regionálních drah. A pozornějšího cestujícího možná udiví, že vlaková četa se opravdu vystřídá v Bělé a Tachově a strojvedoucí kromě těchto míst během minutových pobytů ještě třeba „přeskočí“ v Boru na motorový vlak do Svojšína.
Na koleje pod Přimdou zaj힬dějí i náležitosti ČD Cargo, ovšem zpravidla od Plané u Mariánských Lázní do Tachova, případně Starého Sedliště, kde je jeden z mála přepravců – vlečkařů – agrochemický podnik. Bohužel, minimum průmyslu v regionu se negativně podepisuje na přepravě. Pro úplnost nutno dodat, že železnice Českého lesa i jejich zaměstnanci patří pod Provozní obvod RCP, DKV, RCVD a KCOD Českých drah, vše se sídly v Plzni, správa infrastruktury pak leží na bedrech plzeňské SDC. Výpravčí nalezneme v Tachově, Boru, Bělé n. R. a Poběžovicích, v některých úsecích je provoz řízen podle předpisu pro zjednodušenou dopravu.
 Opravená budova v chodské zastávce a nákladišti Trhanov svítí svou novou fasádou i na čerstvě napadlém sněhu. | 
Člen vlakového doprovodu Os 27502 vykonává nezbytné úkony pro křižování s vlakem MOs 27503 ve Starém Sedlišti. |
 |