Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Poslední směnu před odchodem do starobního důchodu odsloužil ve středu 18. února výpravčí Florián Jelínek. Na trati 251, takzvané Horce nebo Tišnovce, která spojuje Tišnov, Nové Město na Moravě a Žďár nad Sázavou, pracoval pan Jelínek takřka celý svůj aktivní život a je stále jedním z legendárních zaměstnanců tamní romantické dráhy.

Zatím mně to nedochází, řekl Florián Jelínek na zcela poslední směně ve svém životě. Pokusím se zvelebit naší chaloupku na jižní Moravě, a dál se uvidí. Cestování pro mě není – to mě upřímně nikdy nebavilo a možná leckoho překvapím, ale nikdy jsem ve svém životě zatím neviděl moře. A ani mi to neschází, říká s úsměvem optimisticky naladěný pan výpravčí.

Rodák ze Sněžného na Vysočině vystudoval v první polovině šedesátých let železniční průmyslovku ve Valticích, obor provoz a ekonomika, nicméně toužil být tehdy strojvedoucím. V té době bylo podmínkou pro výkon funkce strojvedoucího vyučení v takzvaném černém řemesle, protože valná část výkonů se vykonávala v parní trakci. Proto pro mne tato možnost uplatnění padla a dostal jsem umístěnku do Ždírce nad Doubravou, kde jsem do vojny sloužil jako výhybkář.

Po absolvování dvouleté prezenční služby ve vojsku se sice vrátil do Ždírce, ale z organizačních důvodů zanedlouho přechází do Brna a prakticky vzápětí do Rožné, kde zůstává s malými přestávkami až do odchodu do důchodu. Stává se legendou na této „rodinné“ dráze, kam směřuje nejen řada stálých zákazníků, ale především zimních i letních rekreantů, kteří jezdí vlakem za tamními přírodními krásami.

Manželka dříve pracovala jako výpravčí a později jako výhybkářka u nás na nádraží. Když byly třeba naše děti nemocné, ustlali jsme jim v úschovně zavazadel a mohli se o ně starat i během naší služby. Byli jsme taková klasická „ajznboňácká“ rodina se vším všudy, i když z žádných „klasických“ drážních rodin nepocházíme, vzpomíná s úsměvem pan Jelínek.

Dodává, že ve svých třinácti letech se jednou v Olešné, kam jezdíval s rodiči, zeptal, co je „dál“ směrem na Bystřici nad Pernštejnem a Rožnou. Že prý tam ještě nikdy nebyl. Táta mi tehdy řekl, ať se nechám překvapit, že tam možná budu někdy pracovat. Na jeho slova došlo a nakonec jsem nechal i toho prokletého kouření.

Pak výpravčí přidává příhodu, kdy pracoval kratší dobu v sousední Nedvědici. Jednou večer přejel motorový vlak muže, kterého jsme přes noc dali do skladiště, neboť pohřební služba si pro toho nebožáka přijela až druhý den dopoledne. Upřímně řečeno, bál jsem se tu noc zamhouřit oči, aby snad ten chlapík neobživnul. Byl to dost zvláštní pocit…

Ředitel Regionálního centra provozu Českých drah v Brně Pavel Surý poděkoval panu Jelínkovi za celoživotní práci pro firmu a předal mu na malé slavnosti v den jeho poslední služby pár dárků na rozloučenou. Jsem rád, že pan Jelínek zůstal věrný jedné trati a prakticky i jedné stanici, což je velmi unikátní. Šlo o velmi spolehlivého zaměstnance, řekl pro náš list.

Přednostka Provozního obvodu Českých drah Havlíčkův Brod Zdeňka Prokešová se připojila ke gratulaci a popřála mu hodně času na jeho koníčky. Panu Jelínkovi přeji hlavně hodně aktivních zálib a pokud se rozhodne, mohl by vypomáhat ve stanici na takzvanou dohodu o pracovní činnosti. Jedinou podmínkou je vykonání psychotestů, což zatím pana Jelínka odradilo, ale cestu má otevřenou.

Jan Janeba, dozorčí provozu ze žďárské stanice, který byl s panem Jelínkem v nejužším kontaktu, potvrdil, že pan výpravčí se stal jakousi ikonou stanice a současně vyzdvihl jeho naprosto bezproblémovou službu po celých čtyřicet let aktivní činnosti u firmy. Nikdy jsem s panem Jelínkem neřešil jakékoli pochybení ve službě a bude mně po něm určitě smutno. Takových lidí moc na světě není, dodal pan Janeba.

MARTIN HARÁK

S panem Jelínkem (druhý zleva) se na poslední směnu přijeli rozloučit ředitel RCP Brno Pavel Surý, přednostka PO Havlíčkův Brod Zdeňka Prokešová a dozorčí provozu ze Žďáru nad Sázavou Jan Janeba (na snímku postupně zleva).
Foto: AUTOR