Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Nic nového pod sluncem. Stará antická moudrost přináší i do současnosti stovky a stovky podob. Otázku uspokojivého vyřešení problému uložení služebních pomůcek zaměstnanců vlakového doprovodu také nenastolila moderní doba.

Pamětníkům se jistě vynoří obrázek vlakvedoucího nákladních vlaků, obtěžkaného objemnou služební brašnou, do které bylo třeba vměstnat mimo jiné olejovou návěstní svítilnu, třaskavky, návěstní praporek, k tomu pak několikakilogramovou sbírku sešitových jízdních řádů a předpisů. Průvodčí–návěstník nákladního vlaku si navíc nesl ještě dvě „basy“ – mohutné koncové svítilny s petrolejovým osvětlením...

Ty doby jsou samozřejmě ty tam. Dnešek v tomto ohledu řeší problém jiný: zda pořídit pilotní kufr na kolečkách či pojízdný cestovní kufr. Do diskuse na toto téma se přihlásila i průvodčí RCVD Karlovy Vary Alice Vaculová. Svůj dopis do redakce začíná konstatováním, že řada jejích kolegů má kufr na kolečkách už teď. Koupili si ho, protože jej považují za praktické zavazadlo, které umožňuje přehlednější uložení služebních pomůcek včetně svačiny. Svůj osobní názor vyjádřila paní Vaculová slovy:

Já po zkušenosti s kolečkovými kufry ve stanicích Františkovy Lázně, Chomutov, Aš město (zkrátka stanic s „blátivými“ nástupišti) po takovém zavazadlu netoužím. Mně osobně by vyhovovalo zavazadlo na zádech. Jezdím často mezi Plzní a Chebem, kde jsou dlouhodobé výluky, a uvítala bych při přestupu z vlaku na autobus volné ruce. Vážím si toho, že můj zaměstnavatel má snahu najít zavazadlo, které by bylo praktické pro většinu.

Z této zkušenosti proto vyvozuje, že by nechala na zvážení každého zaměstnance vlakového doprovodu, které zavazadlo je pro něho nejlepší. Budu ráda, když si v budoucnu budu moci vybrat mezi kolečkovým kufrem, brašnou na jedno či na dvě ramena, končí svůj dopis našemu týdeníku paní Alice Vaculová z RCVD Karlovy Vary.